1. 12. 2015

Probral jsem se sám od sebe už v 6 ráno, ještě půl hoďky jsem se válel a pak vstal. Vyčistil si zoubky a nasnídal se. Potom jsem vyndal svůj NTB a začal hledat, co potřebuji pro IRD (číslo, které je zapotřebí pro práci). Všechno jsem našel a vyrazil do města udělat si bankovní účet a telefon. Od mého hostelu do nákupáku, kde je jak banka, tak i operátor, to bylo 6 km, to jsem zjistil až po příchodu domu. Než jsem tam došel, stihl jsem se ztratit, takže cesta se trochu protáhla. Nicméně jsem to našel a hned šel do banky. Tam na mě paní mluvila anglicky. Naštěstí docela brzo pochopila, že to nemá moc smysl. Problém byl v tom, že na potvrzení o bydlení jsem neměl své jméno. Byla tak laskavá a zavolala na recepci a domluvila se s nimi. Pak mi řekla, že se mám dostavit v 14,30 zase do banky. Jenže ještě předtím mluvila, že musím přijít zítra, takže jsem si to uvědomil až v 11 večer. Snad to bude v pohodě. U operátora jsem si zařídil telefon, to bylo docela easy, a vyrazil domu. Po cestě jsem se stavil v supermarketu pro nějaké jídlo (koupil jsem i olej, aby se mi to nepřipálilo). IIIDo hostelu jsem dorazil po 1 a udělal si hned jídlo. Kuřecí prsa s chlebem. Kupodivu jsem maso nepřipálil, nepřesolil a dodělal, takže to bylo i docela dobré. Zapnul jsem notebook a začal hledat práci. Moc mi to nešlo plus k tomu se mi začalo chtít spát vzhledem k časovému posunu. Tak jsem to zabalil a šel si lehnout. Původní plán byl, že vstanu v 17,30, ale protáhl jsem si to na 21,30. Do pokoje k nám se přistěhoval jeden Amík a když jsem se probral, tak mi něco říkal anglicky. Nerozuměl jsem nic, ale odpověděl jsem mu. Pak jsem si všiml, že máme rozbitý zámek. Zpětně mi došlo, že to bylo to, o čem mluvil. Trochu jsem znervóznil, ale co už, to je asi můj nejmenší problém teď. Dal jsem si sprchu a vyndal notebook, abych se podíval po nějaké práci zahradníka. Poslal jsem dva maily, tak uvidíme, jak to dopadne. Přinejhorším skončím na stavbě, nebo pojedu na jih na nějakou farmu.I

Je tu můj druhý den na Novém Zélandu a já začínám brečet. Kde je Máma a Roman se svým Peugeotem. Zítra musím zase do banky, takže 12 km minimálně, a to i víc, protože budu muset pokračovat na úřad, kde si zařídím IRD. A to jsem se bál, že tu budu mít málo pohybu. Upřímně řečeno se mi tu nelíbí. Město je hnusné a nedělám si prdel. Vzhledem k zemětřesení v roce 2011 je nejspíš hodně budov staticky nestabilních a tudíž opuštěných (domněnka). Město je roztaženo do periferie. Všude hnusné jednopatrové dřevostavby, taková Amerika. Na druhou stranu je tu dost potuněných aut. Často jsem na své cestě viděl fuj barák a vedle něj pěkné auto. Pěší lidi jsem potkal tak 4 za celou dobu. Všichni jezdí v autech, ani se jim nedivím. Utrácím dost peněz za nezbytné věci jako je bydlení a jídlo. A nejvíc mě sere ta angličtina. Jsem hrozně ukecanej člověk a teď si moc nepokecám. Doufám, že tohle všechno se časem zlepší.II

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s