Čím dál tím déle spím, ale stejně furt málo a kupodivu mi to stačí. Ráno jsem se vysprchoval, nasnídal a koukl na stand up. V 10 už byl velký batoh v úschovně  a já vyrazil do města zařídit si bydlení. Dalším mým úkolem bylo udělat oběd. Jak už jsem zmiňoval, graffiti je hodně rozvinuto v tomto městě a já nestačil zírat. Je všude.V obchodě jsem si pořídil tuňáka, kukuřici, rajčata a čínské polévky. Na backpackeru jsem opět předvedl své kulinářské umění. Uvařil těstoviny, hodil tam tuňáka a chtěl i kukuřici, jenže jsem zjistil, že to bylo hnusné pyré z kukuřice. To nechceš. I bez té kukuřice to chutnalo dobře. Protože jsem šmudla, napadlo mě až teď, že by bylo dobré si s sebou vzít nějakou bagetu. Opět supermarket. Všiml jsem si na okraji města pěkných kopců a rozhodl se na ně vyjít. Netrvalo dlouho projít město a začít stoupat (tam, kde je ten stožár, jdu). Po 300 m stezky se mi zachtělo odbočit na víc terénní stezku. O dalších 100 m byla značka, že se nacházím na MTB trati. Řekl jsem si no co, kdyžtak uhnu. Cesta byla velmi klikatá a hrozně se protáhla. Ovšem počasí mi přálo, bylo velice krásně a foukal větřík. Dvě hodiny mi trvalo se dostat na hřeben, po kterém vede cesta k anténě. Poprvé za můj pobyt tady jsem spatřil oceán. V půl čtvrté jsem konečně dorazil až nahoru, kam se sice nemohlo, ale nikdo to nehlídal. Otevřel se mi nádherný výhled na kopce a záliv. Nahoře jsem si dal chleba s burákovým máslem a svižným tempem vyrazil dolu. Cesta byla dost vyčerpávající a mě tlačil čas. Přesně v pět jsem mrtvej dorazil na hostel. Hned jsem si dal sprchu  (taky jsem si všiml, že mi zrůžověly tváře, ruce a nohy, no jo, Maminka mi nedala opalovací krém a já jsem šmudla). Po sprše mě čekal čaj a pečivo. Dvacet minut na to jsem sbalil svých pět švestek a šel za klukama. Cesta se mi trochu protáhla, řekli mi, že se bude grilovat. Tak jsem zašel do krámu, koupil piva a maso s chlebem. Na místě už čekali kluci, po seznámení a klasických blábolení přišla první paštika. V ten okamžik mi došlo, kluci jsou dobře naladěni. Následně mi začali sdělovat velké množství informací o Novém Zélandu.

Auto – povinné, Toyota, do 2 000 $, platit poplatek, pneu nehrotí, každých 6 měšíců STK, kombík nebo malý busík, koupě kontrola: rozvody, brzdy, motor (dým), nejspíš benzín (ještě otázka). Mami, posílej peníze prosím, já ti je vrátím

Práce – V CHCH je jí hodně, kluci poradí, co a kde zařídit, vybavení na práci, na farmách taky dost práce, jih, objíždět místa a ptát se osobně, agentury, minimum na hodinu 14,5 $, CHCH až 24 $

Práce kontrakt – honička, farma goldu

Paštika – jede se tu ve velkém (poznal na vlastní kůži), ne tak veřejně, unce za 40-50 $ (randál), na zahrádkách taky

Plán – vyzkoušet všechny možné práce, a tak procestovat Zéland v autě

Holky – veteš, 1/5 poměr, prý když pozveš holku na panáka, můžeš dostat facku, hodně tlustých

Během večera jsme grilovali, pili pivka, paštikovali a paštikovali. Občas mě ještě něco napadlo a kluci milerádi odpovídali na mé otázky. Po 11 jsme vytuhli a šli do pokojů, já do 2 psal blog. Tento den mi přinesl hromadu zážitků a otevření naprosto nového směru rozvoje příběhu Šmudly z Nového Zelandu. Jedu bomby.