Skoro jak doma

8. 12. 2015

Začínám si pomaličku zvykat na toto prostředí bez blízkých. Už nejsem tak vyjukaný pokaždé, když vyjdu ven. Předtím jsem měl takové skličující pocity, ale teď už se cítím na hrušce. To je hned lepší.
Dopoledne jsem toho moc neudělal. Přečetl jsem si pár článku o tom, jak psát blog, analyzoval své chyby a nyní se budu snažit je eliminovat. Přeci jenom chci být slavný, abych mohl mít titul Bloger.
Ještě jedna věc se stala, nastěhoval se ke mně do pokoje nový týpek. A hádejte co, smrděly mu nohy ještě víc, než tomu z neděle. Včera buchta si tam barvila hlavu na zeleno, takže to taky smrdělo a dneska tohle. To je nějaká výzva. Kdo bude víc smrdět. Naštěstí se zítra stěhuji.
Včera jsem si domluvil na 16,30 schůzku s jedním chlapíkem ohledně auta. Když jsem si znovu pročítal, co a kde mám kontrolovat, tak mi zavolali z banky, že u nich mám kartu na internetové bankovnictví. Neváhal jsem ani chvíli a vyrazil tu super štreku do obchoďáku. Po cestě jsem se celou dobu modlil, aby tam měli i moji novou kartu, abych tam nemusel znovu. Když jsem vešel do banky, obsloužila mě paní, která zaučovala novou pracovnici. Hned jsem si pomyslel, že to bude fakt vtipné. Já neumím anglicky, buchta neumí obsluhovat pult a mezi námi paní, která nám to bude všechno vysvětlovat. Paní se naštěstí vykašlala na vysvětlování nějakých podrobností buchtě. Mluvila jen se mnou, no ona mluvila, já se o to pokoušel. Zase mlela jak o závod. No co vám budu povídat, 2. lekce banking english. Jediné, co jsem se naučil, je signature (podpis), nesmějte se mi, nevěděl jsem to. A to, jak to říkají. Spolknou úplně všechna písmena a potom zase random vyskáčou ven. A ty můžeš jen hádat, co mají na mysli. Paní naštěstí vyndala z obálky i druhou kartu. Teď konečně můžu prohlásit, mise banka úspěšně splněná.
Následovala procházka za týpkem, který prodává auto. Vzhledem k tomu, že si na své tištěné mapce označuji místa jen tečkami a nepopisuji je, dorazil jsem na špatné místo. Naštěstí mi to včas došlo a já mohl vyrazit na to správné. Když jsem konečně dorazil, uviděl jsem autíčko Toyota Enterprise, jinak se tomu říkat nedá. Vzápětí vylezl týpek do 30 let a začal mluvit šišlavou angličtinou. To bylo jak za trest. Já sotva rozumím normální angličtině a on level obtížnosti posunul ještě o krok dál. Očíhnul jsem auto, neptejte se jak, jen jsem dělal důležitého, a vyrazil na test drive. Moje první jízda na levé straně. Je to kupodivu v pohodě. Až na to, že jsou prohozeny blinkry se stěrači. No co, stíral jsem na každé křižovatce, i když venku svítilo slunko. Chlápkovi jsem řekl, že na auto nemám víc jak 2000 NZD. On jen, že je to v pohodě. Dobrá slevička 500 NZD, taková auta tu stojí klidně i 4 000 NZD. Jsem prostě borec, nebo s tím autem něco je.
Pak jsem zaskočil za Čechy, abych se poradil ohledně auta. Jeden mě potom hodil k centru. Já si zašel do supermarketu, kde jsem si vybral správnou kukuřici a šel domu. Cestou jsem obešel všechny větší fresky, co jsem viděl, až nakonec jsem dorazil do svého backpackeru. Udělal si véču, tuňáka s těstovinami a kukuřicí. Podíval na film a šel spát.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s