19. 12. 2015

Za chvíli si naposledy vyperu a vyrazím na cestu. To bude teprve dobrodružství.

Vždy, když se ráno probudím, tak mám spacák kapucí na obličeji. Nevím, čím to je. Zatím jsem se nikdy nebudil s tím, že se dusím. Dokonce jsem se nedusil, i když jsem spal celý ve spacáku a měl jen malou dírku na cirkulaci vzduchu. Dost o spaní.
Stejně u něj zůstaneme, protože jsem složil postel do auta. A vypadá to super. Zabralo to dost času, ale povedla se. Asi. Dneska si to vyzkouším a uvidíme, jak velká zima tam bude. Kdybych to nedával, půjdu domu. Jenže na to dojít nesmí, protože v autě budu spát normálně.
Potom jsem auto drhl. Bylo tak nechutně zasrané, že jsem se obával chytit syfilis. Podle mě to auto nikdo nemyl od doby, co vyjelo z linky. Teď už se blýská jak nové. Hned se v něm příjemněji jezdí. Ne, jezdí se s ním na hovno, protože je to manuál a volant má na pravé straně. Takže řadička vlevo. Hážu rukama na blbé strany každou chvíli, jak kdybych měl tiky.
Mezitím přijel H. Společně jsme překecali P, aby si s námi dal chlebíček. On, že potřebuje hubnout. Naivka. H mi vysvětlil, jak jsem si měl zařídit auto. Kde byl dřív ten kluk. No nevadí, i tak je to v pohodě.
Nejspíš s kluky budu trávit Štědrý den. Budeme rybařit na nějakém bombovém místě.
Než jsem toto všechno udělal, byl večer a já stál u plotny s noži. A rozehříval je, aby se paštika lépe mazala. Když už bylo vymazáno, sedl jsem si za počítač a napsal blog.

Zítra se těšte na muzeum. Jdu na výstavu, vynálezy Leonarda da Vinciho.