26. 12. 2015
Dovča je v plném proudu a já si to užívám. Občas sice mám depku, že je má budoucnost nejistá, ale co nadělám.
Než jsem vstali a dali snídani se vším všudy, bylo opět 12. Potom jsme vyrazili rybařit na stejné místo. Jenže já si zapomněl prut a ryby braly jak včera. Chybička se vloudila. Kluci mi občas vypůjčili prut, a tak i já jsem si jich pár vyndal. Bohužel se to neobešlo bez ztráty třpytky. Ryba ji utrhla.
P měl hlad, a tak jednu rybu opět jedl syrovou. Dnes si ovšem vzal s sebou wasabi a sojovou omáčku. Gurmán. Přiliv se opět zvedl a my museli jít domu, abychom to nemuseli složitě obcházet. Já už byl poučen a měl sebou bačkory, takže mi to bylo jedno.
Po rybaření jsme si ještě sedli u řeky na paštiku a pak jeli. Cesta byla podél pobřeží a my udělali pár zastávek na fotečky. Navštívili jsme nějaké kulaté kameny, co jsou jen na Novém Zélandu. Ale nebylo to nic super extra, prostě kameny kulaté.
Cesta pokračovala dál a my jsme byli brzy u cíle. Cesty jsou sice delší než v ČR, ale utíkají rychle. Našim cílem byla velká pláž. Když jsme dorazili, H nás zavedl na jednu skálu. Stáli tu historické budovy a shodou okolností to byla první práce H. Zrekonstruovat to.
Po návratu zpět jsme prošli pláž a já zavolal domu. Vždy je příjemné slyšet hlasy z domova.
Pak už jsme jen rozbalili věci, udělal si jídlo, pili a paštikovali. Když se mi už skoro slepily oči, tak jsme šli spát.
