Policie a lezení

1. 1. 2016

Je zajímavé, jak se můj život změnil. Před měsícem jsem seděl ve svém pokoji a všechno měl na tácku. Teď sedím v obýváku nějakých lidí, které neznám, a dopisuji blog.

IMG_1995

Moje ráno začalo duněním v hlavě, kterému vůbec nepomáhalo ovzduší a jeho teplota v autě. Pomalu jsem se vylíhnul ze svého kokonu v krásného motýla. Došel jsem se oprášit a najíst. Mezitím jsem opět musel v super stavu mluvit s rodiči na Skype. Musím být roztomilý, vždy se snažím něco říct o situaci, ale nejde mi to.
S H a jeho přáteli jsme jeli do Wanaka na snídani ve 12. Je to taková vesnice u krásného jezera, co se díky turistům dost rychle rozšiřuje. Začali jsme hledat restauraci, která musela splňovat hodně kritérií. Málo lidí, normální jídlo, cena, záchod atd. Jednu takovou jsme našli. Obsluha je celkově na Novém Zélandu na hovno. Všechno trvá strašně dlouho. Měli jsme tedy dost času na konverzaci. Dozvěděl jsem se, že musím opustit Čechy, naučit se anglicky a dělat grafiku. V tom jsou úplně jiné peníze. Plán je jasný.
Po naší snídani jsme jeli lézt na skály. Bylo nádherné počasí bez větru. Na lezení sice trochu vedro, ale i tak pohoda. Počád jsme jen měnili stanoviště, abychom byli ve stínu. Vylezl jsem dvě stěny. Ani jsem to nečekal. U druhé jsem se ale zapotil. Hrozně mě bolel palec v lezačce, jenže mi bylo trapné to vzdát. Zabejčil jsem a dal to. Naštěstí, protože po mně to vylezla těhotná žena.
Když jsme opouštěli skály, dorazil P. Jen nám poslal SMS, že jede na vodopády se koupat. Naivně doufal, že pojedeme za ním. Špatná domluva.
Ve městě jsme dali koupačku v jezeře a paštiku. Následně nás opustili přátele H. Doufám, že je ještě potkám. Vymýšleli jsme, co budeme dělat. Jeli jsme nakoupit něco na véču a do kempu za přáteli H, opět. Zapomněli jsme u nich karty. Vrátili jsme se do centra a dali paštiku, mezitím dorazil P.
Naše cesta směřovala směrem na Queenstown. Silnice byla nádherná po serpentinách do kopce a zase dolu. Pak jsme konečně dorazili okolo 10 do kempu u jezera a dokoukali západ slunce.
Mezitím, než přestalo úplně svítit, jsem klukům uvařil těstoviny. Ještě jsme poseděli a já pak šel psát blog.

Zážitek dne:

Když jsme jeli do města ráno, policie udělala zátarasu a kontrolovala každého na alkohol. Uplně jsem se posral, když jsem to viděl. Pomalu jsem se blížil k zátarase a doufal, že mě nezkontrolují. Naivka. Policista byl milý a já mu musel dopočítat do pěti. Žádné foukání jak v ČR. Chvilka napětí a nápis No alcohol mi přinesl nevídanou radost.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s