Držím se na vlásku

 

9. 1. 2016

Dnešní ráno mě dost nahecovalo, abych makal jako šroub. Večer mě na druhou stanu pobavil.

IMG_2264

Vstávat před pátou, to už jsem zapomněl co to je, ale Nový Zéland mi to rád připomene. Než jsem dojel do práce, nic zvláštního se neodehrálo. Jen nechápu, proč lidi nedokážou jet podle tachometru 105 km/h. Každý tachometr ukazuje o pět km/h míň, zapamatujte si to.
Práce mi však přinesla hned výzvu. Náš manažer před tím, než se šlo trhat, svolal všechny, a čísla těch největších lůzru četl nahlas. Koho přečet, ten zůstal. ,,Překvapivě“ tam bylo i moje. Sijo (jméno manažera) mi řekl, že je to v pohodě, že to byl první den a pak ,,Dneska minimálka, jinak čauuuuu“. Takže jsem čapnul žebřík a upaloval trhat jak nikdy. Dalším lůzrům nevím, co řekl, už jsem tam nebyl.
Celé moje trhání bylo založeno na co největším podvádění. Hrálo mi do karet i to, že se všichni vzdálili, a tak mě naši kontroloři neměli na dohled. Jen ráno přišel Sijo a zeptal se mě, jestli jsem si užil včerejší den na vinici. Fakt jsem nevěděl, jestli si dělá prdel, tak jsem mu řekl, že v pohodě.
Jak jsem podváděl. Netrhal jsem jen třešně, ale i ty malé výhonky, na kterých jim nejspíš záleží. Dělalo to dost bordel, takže jsem byl vynucen často měnit stromy. Vybíral jsem si jen ty, co byly hrozně nabité. Ten dozor, co nám kontroluje košíky a přijímá je, byl jen v jednom místě. Ne, aby nám byli nápomocní a každý stál jinde. Kiwáci, co na to říct. Ještě jsem k němu přiběh a podávám mu ten kýbl a on zívá. Tak to už jdi do prdele ty vopičáku, jen tam stojí a všichni tam běhaj.
Po přestávce jsem šel za Čechama a týpek povídá ,,Dneska je to nějaké na prd, mám jen 23 kyblíku.“ a slečna na to „Tak zas tak špatně na tom nejsem“. Mě ukápla slza s mými 19 v danou chvíli.
Po práci jsem opět nebyl nějak extra unavený, ale fakt nechápu, jak mám trhat rychleji. Snad se to bude zlepšovat samo. Dnes jsem už dal 24 kyblíčku. Zítra to musím na hecovat k třicítce. Chci dělat 40 denně. Úplně mě sere pocit, že jsem jak nějaký lůzr. Chci být mezi nejlepšími nebo nejlepší.
Protože práce mi nestačila, šel jsem se dodělat směrem do kopců. Dvě hodiny jsem zase chodil po nějakých ovčích pastvách. Furt mi lítaly hlavou myšlenky, jak mě to tu sere. Jenže vrátit se nemůžu, to by byl fakt FAIL. Musím to dotáhnout do konce. Třešně budou maximálně do poloviny února a pak pojedu jinam. Doufám, že to tam bude lepší. Sice nevím, kde.
Byl jsem dost zpocený po procházce. Opět moje oblíbená sprcha v jezeře pod názvem Milión stupňů pod nulou. Velice osvěžující. Pak jsem dorazil do kempu a udělal si jídlo, další hnusná konzerva. Zde jsem teprve poznal, co znamená ‚hlad je nejlepší kuchař‘. Během večeře okolo mě prošla slečna v tričku bez podprsenky. Nemohl jsem odtrhnout zrak. Naštěstí nezačala řvát „uchylák“. Místní kočičky jsou opravdu dno stejně jako tohle město. Každá druhá turistka oblečená v pracovním a bez mejkapu vypadá X krát lépe. Ony mají talent si kupovat věci, co k sobě vůbec nesedí. Největší vrchol nevkusu jsou holky, co nosí kovbojské boty, je to k smíchu.
Když jsem tak psal deníček, zabručelo mi bříško po třešních a já si hezky nahlas prdnul. Moje okno bylo otevřené a v tu chvíli, když jsem to udělal, najednou zpoza auta prošla holka. Super, takhle tu nikoho nesbalím. Když šla zpět, tak ani usmát jsem se na ní nemohl.
Dobrou.

Dveře od záchodu v kempu vypadly z pantu. Předtím se nezavíraly, ale teď už tam ani nejsou. Hodně štěstí, když se chceš vysrat.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s