Osudový telefonát

6. 1. 2016

Neuvěřitelná radost z úplně jiných věcí než obvykle. Asi moje hodnoty nabírají nový směr.

IMG_2149

Budík mi opět zvonil v 8,30, protáhl jsem si ho až do 9. Snídaně (opět čínská polévka a čaj, jsem zvědav, jak dlouho to ještě vydržím, zatím mi to vůbec nevadí) během ní jsem zmeškal jeden hovor a zpět jsem zavolat nemohl. Říkal jsem si super, jen kvůli tomu, že nemám kredit, projebu práci. Šmudla, co na to říct. Pak jsem si vykartáčoval držku a vyrazil do nádherného města Cromwell.
V centru jsem hnedka naběhl pro kredit a pak jel k farmě, kde byl sraz na 10,30. Týpek opět, že práci nemá, nečekaně.
Dobil jsem si kredit a kupodivu mi to dalo i internet, nechápu, jak to funguje. Zavolal jsem na číslo a zde se ozvalo ,, Hi Oleg, are you still looking for the job?“, v ten moment jsem věděl, že mám vyhráno. Domluvil jsem si schůzku a po telefonátu se radostí rozbrečel. Všimněte si, že to není v uvozovkách, takovou radost jsem ještě z práce neměl. Nechci opět somrovat prachy u Mámy.
Následovala cesta do města k supermarketu oslavit to koupí chleba, tří rajčat, tří banánu a tří konzerv tuňáku. Je zajímavé, jak se zde všechno mění. Dříve pro mě byla oslava flaška Jegra a k tomu 12 cideru ve třech a teď mi stačí jen něco lepšího k jídlu. Vtipné.
Chvíli jsem lovil wifi u supermarketu a pak jel blíže k místu schůzky. Zde jsem nakradl pár třešní na zahnáni hladu, chvíli četl knížku a pak i usnul.
Když jsem konečně dorazil na schůzku, pamatovali si mě ze včera a rovnou oslovili jménem. Docela milé. Na pohovoru to bylo o samých formalitách. Abych to shrnul. Vyhodí mě, jestli budu opravdu kokot a jestli si něco udělám při sběru třešní, tak budu ještě větší, obzvlášť, když stromy mají max 4 m. Tak schválně, třeba mě ještě v budoucnu vysmějete. Budu pracovat na kontrakt, to znamená, kolik toho udělám, tolik dostanu. Může se vám zdát, že je to nefér, protože ze začátku je problém udělat minimálku, ale já si myslím, že je to dobře. Aspoň mám motivaci.
Po pohovoru jsem opět jel do města, jestli se to tak dá nazvat. Zjistil cenu, co mám zaplatit za auto a není to 60 dolarů ale 92 pro moje auto. Paráda. Už jsem měl hlad jak svině, tak jsem jel k jezeru, kde foukalo jako svině. Dal jsem auto po větru a v zadní části vařil, aby vítr nefoukal na trisku. Pěkně jsem se nacpal a šel na trek.
Na začátku treku bylo napsáno 1 km do historické památky. Hned na prvním rozcestí, které bylo asi 5 m po startu, jsem si vydal blbou cestou. Bylo mi to jedno, chtěl jsem se jen projít. Nakonec jsem opět chodil cestou necestou, polem nepolem. Dohromady 4 hodiny. Potkal jsem ovce, živé a pár mrtvých. Když už jsem se vracel, náhodou jsem narazil na tu jejich památku. Byla opravdu velkolepá. Rejžárna zlata. Hromada kamení a to bylo všechno. Kiwáčci by se měli taky někdy vydat za hranice svého izolovaného světa a poznat opravdové památky, které něco pamatují, a ne hromadu kamení.

Večer jsem dorazil do kempu a musel jsem si dát koupel v jezeře. Vzhledem k tomu, že tato oblast je nejsušší na Zélandu, všude je prach. To je nepříjemné jako svině. Je všude. Je jako ten jemný písek na pláži, co si vyndaváte z prdele ještě týden po dovolené.
Pak jsem si jen dal véču, vyplnění papíru ohledně práce, deník a spát. Zítra vstávám v 4,30.

Nepochopte mě zle, že si stěžuji. Píču to, jak to cítím.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s