Bez sprchy

23. 1. 2016

Práce se blíží ke konci a setkání s důležitým týpkem. Docela jsem čuměl.

IMG_2653

Ráno přineslo zvrat do celého dne, ne kecám. Bylo stejně nudné jako všechny ostatní. Asi nejvíc vzrušující část je zapálit hořák. Jak to najednou blafne. Hmm.
Práce začala přečtením lůzr listu. Moje číslo na něm nefigurovalo. Taktika sběru všeho se vyplácí. Ještě jsem neviděl výsledky ze včera, ale maximálně jeden kyblíček mínus. Ovšem Simon (Ital) na listu byl, není divu. Protože už měl několik varování před tím, dneska byl vyloučen z práce. Z toho vyplývá, že si musím dát pozor, abych nebyl napomenut několikrát po sobě. Vzhledem k tomu, že nás čekají 4 dny práce. Jsem v klidu. Předpověď počasí hlásí deště, jenže každý ví, jak to bývá s předpovědí. Uvidíme…
Během práce jsme se museli stěhovat. Jenže ne po tom sadu, kde jsme byli do teď, ale na jiný. Přejížděl jsem autem. To mě ošidili o pár kyblíčku. Mělo by to být proplacené, nevěřím tomu. To je vzrůšo, co. Nemůžu za to, že každý den nepadám ze žebříku.
Po práci jsem jel do kempu zase ošmelit sprchu. Zde začíná největší dobrodružství celého dne. Nějakej vopičák si mě všiml těsně před záchody (každý, kdo bydlí v kempu, má náramek, provar na hned). Volal na mě a já ho ignoroval a zašel na záchod. On mi začal hnedka klepat na dveře. Otevřel jsem a on, že co tu dělám a tak. Já, že potřebuji na záchod a ten dement ,,Sem nemůžeš na záchod, jdi pryč!“. Říkám, jako nemůžu na záchod jo… No prostě kokot mě na ten posranej záchod nepustil. Chápu, že jsem jim chtěl podělat sprchu, ale voda je na Zélandu zadarmo a ještě k tomu jsem mu řekl, že chci jen na debilní záchod. Když jsem odcházel, tak mi řekl něco ve smyslu ať neokrádám jejich sociální zařízení (myslím záchod a sprchu). Prober se, ty předkuse. Opět se projevilo, jací jsou Novozélanďani super lidi. Naposled na mě byli příjemní, když jsem si zařizoval bankovní účet, jenže to je jejich práce. To je, jak kdyby ti prodavačka řekla vypadni z mého obchodu.
Zbytek dne nepřinesl žádné vzrůšo. Cesta domu, sprcha, šlofíček, večeře, blog a spát. Kdo ví, jestli zítra půjdu do práce nebo ne.

Koupil jsem si předpřipravené jídlo, na kterém bylo napsáno porce pro dva. Pro dva Somálce nebo co. To nemyslíte vážně. Bylo to tak poloviční jídlo, co si dělám normálně na večeři. Ty jejich obaly jsou tak podělečně udělané, že to není možné.

IMG_2655

Do klece…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s