Ochcávání

22. 1. 2016

Dneska jsem sbíral převážně špatné třešně. Po práci vzestup tak do 1km na mořem a cesta dolu stála za to.

IMG_2650

Budíček, oblíknout, vychcat, dát vodu vařit, zuby, zalít čaj a polévku, naházet sýr do polévky, zamíchat oboje, sežrat, namazat opalovákem xicht, umýt nádobí, přelepit prsty. Nohu na plyn a jedem.
Práce byla celý den o tom, že jsem trhal a házel do kyblíčku všechno. Občas to byly naprosto plesnivé hrozné třešně. Podíval jsem se na jednu z nich, zamyslel se a padla taky do kyblíčku. Seru na to. Jestli mi nikdo nic zítra neřekne nebo odečtou maximálně dva kyblíčky, budu spokojen. Ale jestli to vyjde a myslím si, že jo, tak to jsou hajzlové. Půlka lidí se snaží trhat pěkné třešně. Když normálně dokázali udělat za den 200 $, tak nyní jsou rádi za minimálku (118 $). Uvidíme.
Práce ničím než záchodem neobohatila můj den. Protože mi bylo jasné, že nebudu mít o čem psát, vyrazil jsem na trek. Sedm kilometrů do kopce a zpět. Musím říct, že to nebylo celou dobu do kopce, občas i z kopečka, ale ne dlouho. Šel jsem to hodinu ¾ a dolu běžel 29 minut. Ze začátku byl běh sranda, ale postupem času jsem cítil, jak laktát zaplňuje moje svaly. Nohy byly čím dál unavenější a mě čekal jeden delší kopeček nahoru. Byl naprosto drastický, běžel jsem z posledních sil. Nechybělo moc a vysral bych se na to. Potom jsem si řekl, že je to jen morální boj v tuhle chvíli, a dělal krok za krokem, než jsem zdolal vrchol, a potom zase dolu. Nohy kamenné, ale musíš. Nemáš ani chvíli na odpočinek. Maximální soustředění na výběr místa, kam položíš nohu a že je pokládáš rychle. Sekunda nepozornosti, zvrtnutý kotník a následný pád na kolena a ruce. Jak často se mi tohle stalo, když jsem si říkal ,, Ha, už jsem skoro na konci.“ a nebyl maximálně pozorný. Skoro je hovno, buď jsi v cíli, nebo ne. Nic jiného neexistuje.
Dole jsem byl rád, že stojím. Protáhl jsem si svaly a jel domu. Nohy mě tak bolely, že jsem měl problém zmáčknout spojku.
Doma opět sprška, i když to bylo venku na mikinu, ale zpocený jak prase nepolezu do spacáku. Véča, blog a dobrou. Po delší době jsem unavený.

Už jsem si docela zvykl. Není to tak, že mě všechno sere. Parádní změna. Jasně, do práce nechodím rád, ale kdo jo. V sadech nikdo neřekne dobrou větu o práci. Všechny to sere. Tak čím je ten Zéland tak skvělý, když pracuješ měsíc v kuse a potom máš dva týdny ,,cestování“. Super cestování, jet na bídáka a nic si pořádně neužít. Super, ten Zéland.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s