5. 2. 2016
Brodění se stává klasikou na Novém Zélandu. Ještě že jsem si vzal své bačkory. Večer tak skvěle dokurvit web, to jsem nečekal. Ovšem vezu se na vlně pohody a ani mi to tolik nevadí.
Dneska to bude rychlé. Vstával jsem opět asi 2 hodiny. Nakonec okolo 9 jsem snídal a blá blá blá.
Zavolal nám H, jestli jdeme na ryby, proč ne. Naběhli jsme k řece, kluci navázali a já namazal krajíc. Po něm se mi nechtělo ani nahazovat, tak jsem se na to vysral a do konce rybaření ani nenavázal.
Nic nezabíralo, H rozhodl, že se posuneme dál. Nakonec jsme 3x brodili a stáli uprostřed řeky na ostrůvku. Pomalu jsme šli podél jeho hranice s vodou. Já mezitím, co H nahazoval a V četl knížku, dělal další… Přestávka a šlo se znovu chytat.
H šel znovu nahazovat a já s ním. Zvrat situace nastal, když jsme položili na zem nástrahy a voda se během 2 minut posunula o metr k nástrahám. Ostrůvek nebyl vysoký, spíš kamení s blátem. H se ptal ,,Myslíš si, že se to zvedá?“. ,,Fakt ne kámo, když, cože, kde je kurva přechod zpět na břeh?“. Z pramínku, co měl 4 metry na šířku, teď je 15. Docela jsem se vystresoval. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se brodili sotva po kolena, situace vypadala o mnohem hůř. Tento zážitek mě aspoň naučí.
Doma jsem opět dodělával web. Dostal jsem se do stádia, kdy mi nefungovala jedna věc. Docela úspěch pro mě. Vyměnil jsem jeden soubor a přestala fungovat půlka webu. Super pocit, když jsem to skoro měl. Klasika, původní soubor jsem si nezálohoval, a tak hodně štěstí, Šmudlo. To je snad jediné, co mi může teď pomoci. Ten web o mě nechce přijít. Sifl jeden.
Potom ještě dvě hodiny blogu, protože jsem se tu rozlenil psát každý den. Opravdu budu muset opustit město.
Připadá mi, že paštika mi nedělá vůbec dobře. Blog smolím hrozně dlouho a připadá mi ještě víc debilnější. Co myslíte??
