Paštikomat

7. 2. 2016

Lezení nevyšlo, a tak jsem aspoň pracoval a pomáhal při instalaci…
IMG_3724

Pořádek…

Spím tu nádherně oproti autu. Těším se na to zvykání. Budu muset vyrovnat postel, protože v noci neustále sjíždím. Snídaně není výjimkou, na vajíčka budu muset rychle zapomenout, nahradí je čínské nudle. Juhuu…
Vajíčky a rychlovarnou konvicí jsem se opět snažil vzbudit Bena, ovšem V byl úspěšnější. P mezitím odjel s J a dcerkami na ryby.
Usedl jsem ke stolu a vstal od něj až okolo 2, kdy byla práce hotová. To zní, jak kdybych hrozně makal, haha.
Moje hlava potřebovala vyčistit, cesta k H byl nejlepší nápad. Můj příjezd nikdo neočekával a H se ještě válel v posteli. Usedl jsem do zahradního křesla a vyčkával. Listí šumělo a ptáci všech druhů cvrlikali. Vánek příjemně chladil a paprsky slunce se odrážely od hladiny bazénu. H postavil flašku oroseného piva na stůl, tím přerušil mé přemítání. Dejme tomu, že to tak bylo. ,,Seděl“ jsem u něj tak hoďku a jel domu. Dělat blog, práce jak svině, přestává mě to bavit… Dělám si prdel.
Domluva s H klapla a jeli jsme společně instalovat paštikomat. Jak se dalo očekávat, cesta byla přes zasraně trnité keře a vysokou trávu. Pěkně na hovno, to parky v Praze. Chodím jen v bačkorách kvůli mozolům a vzal si jen kraťasy. To je tak, když jdeš s kámoši na Zélandu na procházku. Pokaždé to skončí nějakým dobrodružstvím.
Cestou domu jsem byl poučen o rozdílech paštikomatů a různých problematikách. Že bych udělal nějakou továrnu. To je na hovno do toho psát blog…
Dobrou.

Za pár dnů začíná opět cestování. Tento pohodlný život je super, rád bych tu zůstal a šel do práce. Takové to nic nehrotíš, pivko a chleba doma, večer film nebo něco a jsi v klidu. Jenže cestovat bude daleko zajímavější, víc zkušeností, víc lidí, víc angličtiny a dalších věcí, co si potřebuji odvézt z Nového Zélandu. Takže hodně štěstí, Šmudlo.

Když jsem dopsal blog, přišel V s tím, že jdeme kalit. Hmm, když říká, proč ne. Začátek vypadal dost soft, ale nakonec prdel až do 4., kdy jsme vzbudili už po druhé P kvůli panáku. Jenže jsme měli všechno vychlastané. Kámoši.

Stala se nějaká nepochopitelná věc. Podíval jsem se do zrcadla a najednou uviděl, jak jsem se změnil. Už jsem neviděl kluka ze střední, ale nějakého týpka okolo 20. Dlouho jsem čuměl na svůj xicht, ale uvidět ho předešlým pohledem se mi nepovedlo.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s