Smějí se mi

27. 1. 2016

Zrovna, když jsem se začal obávat, že moje brečení lidi omrzí. Přišel feedback, který mě nakopl. Najednou se mi to tu nezdálo tak hrozné.
IMG_2747

Kocour Mikeš

Moje včerejší chytré kecy o jihozápadním větru a spojitosti s deštěm se nepotvrdily. Což automaticky znamená, jde se do práce. Juhuuu.
Před tím, než k nám promluvili nadřízení, mě opět pobavil jeden Čech. Jelikož mám na kalhotách záplatu v barvě kůže. Zepředu to vypadá divně a zezadu, jak kdybych se posral. Čech povídá: ,,Podívejte na toho Ukrajince. Má díru mezi nohama, vidím mu koule.“. No ty vole, kam mi to čumíš.
Sijo doplnil dnes i Majk (majitel). Majk vcelku pověděl jen jednu věc ,,Nemusíte rozdělovat šťopky.“. Super, tím mým tempem toho nasbírám docela hodně. Hurá do toho a půl je hotovo.
Jel jsem opět bomby, jelikož za minulý den nemám žádné mínus. Ráno nám sice vyhrožovali vyhazovem, ale to je spíš požehnání. Do oběda jsem toho nasbíral docela hodně a byl o jeden kyblíček za holkou, co bývá mezi nejlepšími. To je provar na hned a to znamená kontrolu kyblíčku. Vzhledem k tomu, že v kyblíčcích bylo opravdu všechno, zvolnil jsem. Ke konci práce jsem se zasekl na jednom stromu se Simonem. Zakecali jsem se tak hodně, že všichni odešli do jiného sektoru a my tam zůstali sami. Uuuu romantika. Nakonec za námi přišel Ondreji (opička, která umí něco rusky), že musíme jít za ostatními.
Když jsme si tak pomalu přecházeli a kecali, zezadu nás dohnala jedna Češka a povídá. Ona: ,,S dovolením“, já: ,,Please“, ona ,,Už to všichni vědí a smějou se ti“, já: ,,Dělám to jen proto, abych se naučil anglicky“. Nejdřív jsem si řekl, čůráci. Potom mi však došlo, že to je jejich krátkozrakost. Jejich mínus, naučím se líp anglicky za 9 měsíců než oni za ,,celý svůj život“. Potom jsem to přeložil Simonovi a on nechápal, proč se smějí. Je to fakt hodnej týpek a tohle je prostě česká povaha. Nakonec mi to i zlepšilo náladu.
Při odjezdu z práce jsem si všiml, jak pár Čechů koukalo na můj nápis na zadním skle. Moje komunikace funguje. Dobře já.
Po práci jsem zajel k supermarketu za internetem podívat se na komentáře k mému blogu. Sdílím to do dvou skupin na FB. U jednoho se docela rozjela debata. Řekl bych, že tak 65% kladné 35% záporné. To je skvělé. Všem, co se to líbí, velice mě to těší a vždy mi to naprosto zvedne náladu. Moje ego vyletělo ze stratosféry a pokračuje vesele dál. A ti, komu se to nelíbí, většinou nechápou pointu. Stane se.
Dobrá nálada mě doprovázela cestou domu a i potom, co jsem musel skákat do jezera, když je venku 15 stupňů. Večerní klasika a jde se spát.

Jak řekl Eminem. Když máš haters, něco jsi dokázal. Tady to máte, zmrdi. Ten pocit stojí za to, teď budu ještě víc namyšlenej Pražák.

Věc, co mi bude určitě chybět v Praze je, že na Zélandu si tu můžeš pokecat s kýmkoli a není to divné. Přijdeš, čau, jak je, a další otázky a tak dále. Tohle mě baví a pomáhá to s ajinou. Představte si to v Praze v metru…

2 comments

  1. uvědomuješ si, že posledním komentářem do tebe už leze zéland, tak se tomu nebraň 🙂

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s