Motueka

11. 2. 2016

Hledání práce. Pokec s opičkami a konečně jsem zase skočil.

IMG_3956

Hrozně jsem se těšil, jak se famfárově vyspím na své nově vyrovnané posteli. Jenže nechápu, proč jsem se v noci vzbudil asi 1 000x a ještě k tomu mi byla zima. Jak rychle jsem si zvykl na postel a teplo baráčku. Fňuk, fňuk.
Ráno celej nadrženej, že vyzkouším novou rychlovarnou konvici. Název rychlovarná je u této konvice zcela mylný. Voda si v ní vařila přibližně 20 minut a objem je 550 ml. Takže konev je na píču, velice rád jí za tu samou cenu prodám i s podpisem.
Cestou do Motueky jsem srazil ptáčka. Nestihl se vyhnout a trošku trefil čelní sklo… bylo mi ho samozřejmě líto. Nejvtipnější bylo, že jsem ho srazil zrovna, když jsem někoho předjížděl. Takže jsem vypadal jako úplné hovado, co předjíždí a zabíjí ptáčky.
Když jsem dorazil do Motueky, jenom baráčky a žádný obchod nebo tak něco. Vyděsil jsem se jak svině. Myslel jsem si, že větší prdel než Cromwell neexistuje, ale nakonec jsem dojel do centra. Uf, vypadá to trošku jako město.
Motueka, Richmond a Nelson leží nedaleko sebe v zálivu. Takže z pobřeží Motueky vidíte jak Richmond, tak i Nelson. Domnívám se, že je vidět i severní ostrov, ale tím si nejsem jistý. Fakt zajímavost dne.
První věc, co je nutné udělat, zajet do isite (informační centrum, které má skoro každá vesnice). Je to hlavně o turistice, ale poradí vám i s prací. Paní mi ukázala nástěnku pracovních příležitostí, prázdná, a k tomu ještě mapu zdejších sadů. Ještě dodala, že nyní končí zastřihávání stromů a sběr začne za týden nebo dva. Aspoň se nepředřu. Tady spíše dávají na osobní shledání, takže zítra to budu muset nějak objet. Nicméně dnes jsem rozeslal maily, mohlo by z toho něco být.
To mě přivádí na další myšlenku. Můj pokus se stát grafikem na Zélandu. Máme tu první odpověď: ,,Měl byse se radši nejdřív naučit anglicky.“. Chytrák, má odpověď byla na stejné vlně: ,,Nejlepší, jak se naučit anglicky, je dělat grafika.“. Práce s lidmi a textem v čistě anglicky hovořícím prostředí. To by bylo hezké, kdyby to lidi chápali jako já.
Okolo tří hodin jsem si uvařil a šel si dát jídlo na lavičku do parku. Měl to být nějaký botanický park, ale víc botanicky to vypadá i v Praze na Vyšáku. Pěkně mě to sere sem psát, jak je to tu na hovno, jenže co mám dělat, když je to tu na hovno. Nicméně jsem se opět dostal jinam, než jsem chtěl. Během oběda si ke mně přisedla banda fakanů, tak 15 jim bylo maximálně. A jeden na mě prej, jestli nemám oheň. Prober se, šmudlo, vždyť ani nevíš, jak se to používá. Potom mi tvrdili, že kouření na Novém Zélandu je povoleno od 15. Další otázka byla ovšem super, proč je kouření špatné. Protože jste malí dementi a kouříte jen proto, abyste byli cool. Mám x přátel, co takhle kouří od 15. Všichni by rádi přestali, jediné, co od nich uslyšíte je ‚ale ono je to těžké‘. Dost kázání…
Potom jsem si našel další free kemp a jel na místo. O kousek dál byl pěkný most, který vypadal, že je z něj možné skočit. Naštěstí jsem potkal místní a řekli, že na pohodu. Chvíli jsem to dělal napínavé, aby na mě všichni koukali, a potom skočil. Skok z 8 metrů je příjemné odreagování.
V kempu klasika a spát.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s