Vodák

14. 2. 2016

Asi šestihodinový trip na kajaku (doporučuji) a potom jak zombie za volantem.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Říkal jsem si, jak ráno po prvním probuzení vstanu. Dobrej pokus, ale nevyšel. Trvalo to jenom o hodinu a půl déle. Dal jsem si čaj a čínskou polévku, která ve mně probudila vulkán. Div jsem to nepustil do trenek. Ta kadibudka je fakt pekelná, vedro, smrad, žádný kyslík a pojď, tlač hovno.
Ve městě jsem navštívil isite, abych věděl, kam se vydat na kajaku. Dlouho jsem nemeškal a vyrazil k pobřeží. Sundal loďku, namazal se krémem, udělal svačinku a vyrazil na širé moře, jediné, co mi chybělo, byl prut. No dobře, nejenom prut. Netrvalo to ani hodinu a já byl u prvního ostrova, nic moc zajímavého tam nebylo, jen jsem ho pochcal. Skočil jsem opět do kajaku a jel na další. Jak jsem se dostal do koridoru mezi dva ostrovy, začaly menší vlnky. Nebylo to nic hrozného, ale normální vlnky bych potkat nechtěl. Můj kajak je totiž otevřený, nemám tu sukni a teče mi dovnitř zeshora. Během cesty jsem potkával hromadu dalších kajakářů, všichni se sukněmi a záchrannými vestami. Jen já jedu jak největší amatér.
Chtěl jsem jet na další pláž na druhém ostrově, ale dost lidí to bralo druhou stranou, a tak jsem se nechal zlákat. Udělal jsem dobře, poprvé jsem viděl divokého tuleně. Jsou roztomilí a ještě jsem viděl tuleňátko, juuu.
Ty ostrovy, skalnaté pobřeží a pláže na mě nijak velký dojem neudělaly. Není to prostě bomba, kdy si řekneš ‚no ty píčo‘. Řekneš si: ,,No, pěkné to tu je“. Asi takhle hluboké emoce jsem měl, ale pádlovat na kajaku mě bavilo. Párkrát jsem se málem převrátil, ale vše dopadlo dobře, takže to byla prdel.
Po návštěvě druhého ostrova jsem jel na pevninu, která byla daleko. Hlavně to bylo přes otevřené moře, takže to tak vizuálně neutíkalo. Byl jsem čím dál víc unavený a s tím je u mě úzce spjatá nálada. Nicméně jsem se tam dobral, skoro dvě a půl hodiny pádlování. Dal jsem si sváču, vyčůral se a jel dál. Jenže dál nic moc zajímavého nebylo a já hlavně byl unavený čím dál víc. Cesta zpět byla náročnější, jak jsem měl miň sil. Loď se častěji přetáčela o 180 stupňů a já už neměl tak super náladu. Zastavoval jsem se skoro na každé pláží, abych si odpočinul. Loď se točila čím dál víc a zvedly se vlny. Na jednu stranu mě popoháněly, jenže na druhou, když loď jela rychleji, tak se přetáčela o to víc. Nakonec jsem byl tak nasranej, že jsem pádlem mrdnul o loď. Najednou kousanec jak svině, co to kurva. Čmelák uprostřed moře, to mě poser, asi hledal kytky, kokot. No, našel jen smrt, ubil jsem ho pádlem. Nasranej jsem chtěl být co nejrychleji u auta. Za poslední skálou jsem uviděl v dáli místo, kde parkuji. No to si děláš prdel, to je nejmíň 1000 kiláku, no nic, pádlujeme. Po asi 30 minutách jsem se kajakem opřel o pláž. Oh ano, konečně, stačilo.
Hodil jsem ho na střechu, málem naboural a jel do města. To málem naboural bylo opravdu těsné. Vyjížděl jsem z parkoviště na cestu a myslel, že tam nikdo není. No jo no, myslel… Štěstí jak svině. Bez havarijka bych si pobyt na Zélandu asi prodloužil. Ve městě jsem chytal wifi a potom do kempu. Koupel, jídlo, plány na další dny a spát. Unavenej jak nikdy.

Řekl jsem dost své líné straně. Od teď budu akční. Nebudu línej hledat nějaká dobrodružství a tak dále. Všechny kecy o prachách a tak jsou jen posrané výmluvy. Když chceš, tak to jde. Takže pokud zase budu psát nudné dny, můžete mi dát bídu, že píšu sračky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s