21. 2. 2016

Byl to sice na píču den, ale třeba sehraje o to důležitější roli v budoucnu.

Hned nad řekou byl fesťák.

Klepáním na okno mě vzbudil Francouz (Koko). Jak já miluji dojezdy z párty. Ten divnej pocit. Je ti blbě, hlava bolí a jsi takovej zpomalenej. No co ti budu povídat, vždyť to znáš. Jenže dneska byl první den, kdy jsem si tak nějak řekl, že paštika a alkohol není úplně super. Nejvíc mě to dostává, když si sednu a píšu blog. Je to úplně na píču. Nedokážu dát dohromady ani pár blbých vět, aby to mělo hlavu a patu. A ještě k tomu mi to trvá dvakrát tak dlouho. Ani tu párty jsem si nějak extra neužil. Opět je to tady, chybí mi můj kámoš. S ním je to prostě jiný.
Do oběda jsme ještě byli na fesťáčku a poslouchali ,,hudbu“. Pobíhala tam jedna prvotřídní technařka v kozačkách. Na pravé noze jí chyběl podpatek. Byla nasraná a furt něco řvala a buzerovala lidi okolo. No prostě vyjetá píča. Jen jsem se smál. Po dvanácté jsme tohle super místo opustili. Nákup, wifi a domu. Řeka už není rozvodněná a já si mohl dát sprchu po náročném dni. Potom jsem jen smolil deník. V důsledku toho vážně uvažuji nad tím, že přestanu chlastat a paštikovat. Aspoň po dobu, co jsem na Zélandu. Tohle je nějaký vedlejší efekt dospívání nebo co. Silná slova, ale uvidíme, jak do dopadne.
Po dopsání textu výše jsem se najedl a šel s novými přáteli z kempu hrát fotbal. Ten ovšem brzy skončil a my se přesunuli ke stolu hrát karty. Dohromady nás hrálo 9 a byla to sranda. Při hře jsi musel lhát a odhalovat, kdo lže. Všichni nasazený poker face, ale víš jak, ne vždy to vyjde a pak tě vysměje celý stůl. O to lepší pocit máš, když to vyjde. Společnost a hra mi napravily náladu i organizmus. Ooo, konečně se cítím na správné vlně. Naprosto nesnáším tyhle na píču nálady způsobené čímkoliv. Máma mi už od mala říkala všeho moc škodí, možná jsem to po 22 letech pochopil. Uvidíme. Dobrou.