Nepokořen

18. 2. 2016

Dneska jsem byl nucený jet do města jen proto, že mám rád čerstvý chleba. Pokračoval jsem do své oblíbené rezervace si opět něco vyšlápnout, ale…

IMG_4311

Líné ráno jako vždy a já se řítil do města. Z jediného důvodu: koupit chleba, jelikož jsem nechtěl jít na trek jen s jabkama. Jako vždy, když už jsi v obchodě, neskončí to u jedné položky, a já tam nakonec nechal 40 dolarů. Nicméně jídlo by mi mělo na pár dní vystačit.
Společně s Toyotou, vidíte, jak jsem osamělý, už i auto považuji za přítele, jsme se hnali opět k tomu samému treku. Ovšem nejdříve bylo nutné zdolat cestu nahoru k parkovišti, která je podle atlasu pro auta s náhonem na všechna čtyři. To ještě neznáte Toyotu Coronu GL 2.0. To mě fakt na Zélandu zabíjí, jak je to tu všechno super bezpečné. Je to jako kdybyste se koukli na akční film s helmou, takhle jeblé to tu je.
Na dvojku jsem to hnal čtyřicítkou do kopce a Toyota hltala všechny nerovnosti, div mi nevypadly zuby. I přes to, že cesta byla pěkně rozmrhaná od včerejšího slejváku, dostali jsme se do cíle.
Mezitím si můj žaludek vzpomněl, že má hlad, a já ještě musel dělat oběd. Během něj mi přišla SMS, že práce začíná až v pondělí a ne zítra. Hned mě napadlo, že bych šel s noclehem, naštěstí jsem se na to vysral.
Než jsem vyrazil, bylo opět 13,30. ,,Nejlepší“ čas jít na trek. Cesta byl opravdu kinder, regulérně upláclá cesta pro dva pěší až na hřeben. Na ten jsem dorazil ani ne hodinu po startu. Jenže sotva jsem se na ten hřeben dostal, uviděl jsem v pěti kilometrech ode mě déšť. ,,Co teď…“ Začaly se ve mě být dvě strany. A kurva, vždyť do vrcholu Mt. Arthur (1795 m) už je to jen kus. Aha, k tomu debilnímu dešti je to snad ještě blíž, kámo, a bude tu coby dub. Jen si vzpomeň na Cromwell. Našeptával mi rozum. Do prdele třetí pokus a hovno z toho. Pár foto, připevnit batoh a 6 km běhu z kopce. Během chvíle jsem byl u parkoviště, ale déšť nikde. Ta zasraná mrdka mi zkazila výlet a zasekla se někde mezi horami a do konce dne spadly 3 kapky.
Cestou domu jsem si ještě dal spršku v horském potoce. V řece u kempu to teď nejde, kvůli děsti se hladina zvedla o půl metru a voda vypadá jak ta z Vltavy. Hlavně proud je asi takový, že kdybych tam skočil, vyplavu někde v moři u Motueky.
Doma jsem ovšem vymyslel velkolepý plán. Zítra jdu znovu na Mt. Arthur a pokračuji dal přes Twins až do chajdy pod jménem Flanaghans (viz. foto mapky), kde přespím a stejnou cestou se p pozítří vrátím zpět. Je tu ovšem pár komplikací. Nevím, kolik je to kilometrů. Tahle mapa je jediná ze 4, na které je označená tahle chajda. K chajdě není na mapě žádná cesta a co si budeme povídat, tahle mapa je na hovno. Jenže jediná, co mám. Plán je takový. Zítra jdu minimálně k Twins, pod nimi je chajda, ke které prostě musí vést stezka. Je to záchranný bod, kdybych nenašel tu druhou a vracel se v noci. Hlavně je to v půli cesty a přinejhorším se můžu stále vrátit na parkoviště (pochybuji, že to udělám). Takže budu pokračovat dál po hřebenu, vím jak poznat, kde bych měl hledat stezku k oné chajdě. Jsou tu dva problémy, jestli tam není chajda, jsem v píči, a druhý, cestu k chajdě budu hledat v okruhu dvou kilometrů, ne-li víc. Jestli je tam chajda, na 90% si myslím že je, tak tam bude i cesta. Hřeben Arthur je opravdu pěkný a myslím, že ho lidi chodí. V budoucnu ho chci projít celý. Držte mi palce a dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s