Príma trek

15. 2. 2016

Tak včera bomby na kajaku a dneska v horách. Kdybych si aspoň něco zjistil předem, ale to bych nebyl já. Prostě jdu a neřeším…

IMG_4184

Vstal jsem docela brzo v 8. Už vidím ty rudé oči lidí, co každý den makaj a vstávaj v 6, ne-li dřív. No jo no, co naděláš, život je krutý. Já jsem na Zélandu a ty smrdíš v Čechách, ale oba nás to sere.
Doufal jsem, že vyjedu z kempu dřív, abych něco stihl, ale do toho se připletl telefonát s přáteli. No dobř,e dva přátelé a jeden vocas. Dostal jsem super radu… krabička na stolní papírové kapesníky vypadá jako dámské pohlaví. Prý to mohu použít, kdyby situace byla opravdu kritická. Děkuji, vocasi, co bych bez tebe dělal.
Ve městě jsem opět šel do isite si zabukovat chajdu na treku. Zjistil jsem, že trek má 120 km a já to chci udělat za 3 dny. Paní za pokladnou na mě koukala jak na kokota. Nedokázala pochopit, že někoho baví se ploužit a někoho jet bomby. Bohužel počasí na následující dny nevypadá dobře. K tomu je na treku místo, které se dá překročit jen, když je odliv. Jenže ten je teď naprosto na hovno, uprostřed dne. Vysral jsem se na to, ale v budoucnu aspoň vím, co se tu dá dělat.
Jak jsem psal, tak předpověď počasí nevypadá nějak růžově. Vysral jsem se na upload blogu a jel na trek, dokud je hezky. Dobrá volba jako svině. Trek mě bavil, protože jsem se dostal i na jeden vrchol. Hora něco pyramida, 14xx metrů. Jsem opravdu excelentní v zapamatování si těchto píčovin. Před trekem jsem si dal oběd a vyrazil. Jenže nikde nebyla napsaná vzdálenost, kterou jsem měl v plánu ujít. Hodil jsem oko na mapu a řekl si: ,,No tak těch 20 km by to mohlo být.“. Super na hovno odhad, trek, který jsem chtěl dát, měl tak 35km a já si ho zkrátil na 27 km.
Co vám budu povídat, začít dvaceti sedmi kilometrový trek v půl druhé odpoledne s převýšením 700 metrů, je naprosto skvělý nápad, když se chceš zničit. Prvních 17 km bylo docela v klidu, ale dalších 10 už jsem se tak fresh necítil. Nejspíš to bude tím, že jsem moc neodpočíval, nevzal si s sebou jídlo a tuku už na sobě taky moc nemám. Mrtvej jsem dorazil k parkovišti a byl rád, že jsem rád. Hned na to přišla úvaha stylu ‚hlavně, že chceš ujít 120 km za 3 dny‘. Ona únava se dá ještě překonat, ale mozol nebo zapařená prdel…
Večer v kempu jsem si řekl, že hlad je nejlepší kuchař, a rozhodl se uvařit rýži s fazolemi. Jenže v ten moment přišel zvrat. Nechal jsem lžíci na parkovišti u treku, neee. Lžička se mnou procestovala už nejednu zemi, prostě srdcovka. Byl jsem nucený používat vidličku. Největší problém byl při dávkování cukru. Když jsem konečně uvařil, zjistil jsem, že hlad není zas tak dobrý kuchař. Ok, já asi nebudu nejlepší kuchař, protože to byla fakt sračka. Potřebuji nějaký jiný recept na rýži. Nějaké nápady, fanoušci…
Dobrou.

Cestou na trek jsem měl školu terénní jízdy. Normálně jsem se zastavil v kopci na prašné cestě a moje autíčko se necítilo, že bude pokračovat dál. Furt jen hrabkalo kolečkami a nic z toho. Dal jsem si couvačku, větší rozjezd a Toyotka to hecla. Zlatíčko moje.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s