Loading…

22. 2. 2016

Celý den zpracovávání blogu přinesl i zajímavé momenty a nostalgii.
IMG_4753

Procházka za umyvadlem po městě.

To snad ne. Chci psát zajímavější, větší srandu. Jenže co je srandy na tom, že jsem spal, vstal a dal si snídani, kurva. Když už máme za sebou tento trapný začátek, můžu pokračovat v napínavém dni.
Na desátou jsem měl být v práci, ano, je to tak, znovu budu pracovat. Už se těšíte, jak budu psát, že mě to baví a užívám si to plnými doušky… Nicméně dneska jsme měli jen poradu. Něco jakože bezpečnost práce a tak. Moje angličtina progresuje a já jsem dokonce šéfovi rozuměl většinu z těchto píčovin. Je to nějaký malý sad, protože je nás dohromady 16 sběračů. Asi největší problém vidím v baličce. Jelikož to nejsou lidi, ale stroj, už nebude tak jednoduché to ochcat. Tentokrát se překonám a pojedu bomby, ať to stojí, co to stojí. Jo a budu sbírat jablka.
Následovala cesta do knihovny, o které už byla řeč (na hovno zásuvky). Vměstnal jsem se na ten malý kulatý stůl a začal dělat co, blog. Následně mě vyhodili ze zásuvky. Můžete ji využívat jen po dobu 30 minut. Tak jsem pracoval bez napájení. Ouuu, tak to je zvrat. Když už mi málem chcípnul notebook, musel jsem se přemístit do isite a zaplatit dva dolary. Mezitím, co já jsem si tam hrál s Photoshopem, Němci si napojili psa a do něj 3 další zařízení. Normálně ředitelka toho trapného kiosku je vyhrotila, že musejí doplatit 4 dolary. Ani nevím, co na to dodat, bacha na motuecký isite.
Já jsem si stále hrál a naproti mně si sedli Češi. Po chvíli přišla otázka, jestli jsem z Česka, já řekl že ne a nestačil dodat, že tam žiji. No, nevadí. Potom mezi sebou prohodili, že ten týpek vypadá jak Šmudla. To si piš, kámo, že vypadá. I am fucking famous person.
Když jsem konečně dodělal práci, mohl jsem si udělat večeři v parku a potom nahrát blog. Ono nahrát blog není zas taková prdel. Musíš vychytat volné parkovací místo vedle wifi budky, která je v centru. Jelikož tam fakt nechci sedět jako trotl vedle budky se svým notebookem a klávesnicí. Někteří z vás si pamatují, že patnáctý den na Zélandu jsem do něj vylil šálek čaje. Notebook to ocenil jenom rozbitou klávesnicí.
Když jsem dorazil do kempu a pokecal s Koko, šli jsme hrát další společenskou hru. Něco jako aktivity. Vřele všem doporučuji. Učíte se slova, musíte popisovat a tak. Takové píčovinky mě baví. Končili jsme se západem slunce, když už na nikoho nebylo vidět.
Lidi se pomaličku rozcházeli a já zaslechl dvě Němky, jak říkají, že ruská kuchyně je nejlepší. Poprvé, co slyším tohle tvrzení, ne od Rusů. Zaujalo mě to a začal jsem se s nimi bavit. Nakonec se ukázalo, že jedna z nich má rodiče z Tadžikistánu a rozumí rusky. Bavili jsem se až do jedné ráno. A ne, neojel jsem jí. Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s