Procházka růžovou zahradou

25. 2. 2016

Naprosto lenivé dopoledne vystřídalo až moc akční odpoledne.

IMG_4827

 

Tak jako obvykle, když nepracuji, dlouho spím. Ani dnešek nebyl výjimkou. Nakonec jsem spal tak dlouho, že jsem se vysral na ježdění do města. Jenže i když jsem nic o hřebenu nezjistil ve městě, šel jsem rovnou do terénu. Další trek vedoucí na hřeben.
Start byl ve 12,40 a trek nebyl vůbec krátký a ještě k tomu dost náročný. Vzal jsem si sebou 3 flašky vody, abych si pomaličku začal zvykat na větší zátěž. Prvních pět kilometrů po startu je dost friendly. Je to rovinka, polní cesta pro auto. S historickým mostem ovšem přišla změna. Taková pěkná džungle jak na Copland treku. Trek vedl podél potoka, samé nahoru dolu jak piča. Nakonec jsem došel k řece a úspěšně ji přeskákal. Jenže o pár metrů dal jsem ji musel znovu přeskakovat, kdo vymýšlel tenhle trek. Při druhém přeskakování jsem předvedl figuru jak krasobruslař, ale ustál to a zakončil se suchými nohami, ale oroseným čelem.
A najednou rozvětvení. Buď podél řeky až do tramtárie, nebo hurá do kopce na vrchol nevím čeho. Takže jsem si vybral hurá do kopce a začalo převýšení 1300 metrů vertikálně. Při takovém stoupání hned začnou bolet lýtka, jenže tohle musíš vydržet a ona zase povolí. Jenže do prdele těhle 1300 metrů horizontálně na 3-4 km. No nebyla to vůbec žádná prdel. Potil jsem se jak prase. Neměl s sebou čelenku, takže mi to všechno teklo do xichtu a očí. No nádhera, ale co, jdeš dál. Proč, no to kdybych kurva věděl. Jedno vím jistě, je lepší se ničit takhle než s pivkem u pláže.
Poslední kilák byl na dvě etapy. Ta první vypadala asi jakože lezení. Bylo to naprosto strmé. Ovšem, když už se kurva vyškrabkáš nahoru, přichází druhá etapa. Tuhle část naprosto miluji. Je to nejlepší tréning morálky. Vidíš vrchol a říkáš si no super, už jsem skoro tam. Přijdeš na onen vrchol a vidíš další, nevadí, je to jenom kousek. Dáš ho a najednou další, potom ti dojde, že hora si s tebou hraje. Nezbývá ti nic jiného než hrát, jenže jak dlouho. Je tohle poslední nebo ne. Ne, to víš, že kurva není, ani ten další zasranej vrchol není poslední. U mě to skončilo u pátého, ale pokaždé je to jinak a pokaždé musíš dál, jestli chceš vyhrát. Hory byly opět v mracích, takže bůhví, jak super fotešky nebyly. Já si dal oběd v 5 večer a mraky se trochu roztáhly. Hnedka do ruky mobil a fotit, fotit, fotit.
Potom přišla další super věc, cesta zpět. Na tomhle umírá hodně alpinistů ve vysokých horách. Samozřejmě, že jsem neumřel, ale neužíval jsem si to. Ze začátku jsem trochu běžel. Jenže potom mě dohnaly křeče a já musel zpomalit. Moje nohy se začaly klepat, ale čím dřív budu u auta, tím líp pro mě. Sestoupil jsem opět k dvojitému přeskakování řek. A co myslíte, no jasně, uklouzla mi noha a zmizela ve vodě. No do píči, čo chýbalo, abych neměl dnes promočené nohy. Dočvachtal jsem k historickému mostu a nazul bačkůrky. Hezky jsem si to v nich vykračoval a najednou. Co to kurva, tak tentokrát včelka Mája, bodla mě přímo do prstu u nohy. Ty vole, to nemyslíte vážně, před deseti dny čmelák a teď ty. Bohužel po ruce nebylo žádné pádlo, abych jí ubil k smrti.
Dokulhal jsem až k autu, než jsem v autě našel trenky, málem mě sežrali sunflayouvé. Sprcha v naprosto ledové vodě mě dost probrala a hurá domu. Cestou mě ještě zdržovaly ovce, které hnal majitel do ohrady po cestě. V půl desáté jsem dorazil do přeplněného kempu a začal psát. Hned na to do postele a spát, jsem unavčo. Dobrou.

Dnes jsem teprve pochopil, že na Zélandu jsou sice kinder treky, ale ne kinder hory. Projít kopeček pod názvem Twins nebude žádná prdel. A ještě to převýšení. Uvidím, co mi řeknou zítra ohledně hřebenu.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s