Jedenáct hodin

2.3. 2016

Těžká dřina začíná. Druhý den a mně se chce brečet, naprosto mě to tam sere. Protože mi to zase nejde.

IMG_4976

Málem jsem nevstal. Do prdele, jsem fakt pohodlný. Držel jsem telefon v ruce a říkal si, dospím. Dospím do deseti a vydělám hovno, to víš, že jo. Pomačkaný jak toaleťák v batohu jsem vylezl z auta a zmateně okolo něj pobíhal. Nakonec z toho vzešla snídaně.
Bohužel dnes se moje mysl nedokázala natolik povznést a ruce nepřekonaly hranici zvuku. Taky to podle toho vypadalo. Je to drsné. Musíš udržet soustředění a stále jet rukama a nesmí se ti zastavit. Zítra budeme pokračovat v praxi.
Ráno byla mokrá tráva a moje tenisky byly během chvíle durch. Problém je, že jsou durch už druhý den. V okruhu 15 cm od mé stopy umírá všechno živé. Vždy, když jsem prošel v Praze vedle bezďáka, tak jsem si říkal: „No fujky ten, ale smrdí. „Nyní smrdím stejně, to je v píči. Tohle je prostě Nový Zéland, enjoy.
Máme zde první úspěch v práci, hovno. Je to spíš propadák, dal jsem 6 binu (28 $/bin) za den. To zní dobře, jenže jsem pracoval posraných 11 hodin. Když si to vydělíte, je to těsně nad minimálkou. Ještě k tomu jsem dostal ½ binu darem. Nesralo by mě to tolik, kdyby ostatní měli aspoň o bin méně. Jenže nějakej Frantík měl 7. Ty čůráku, jak to děláš, ale respekt. Zase moje ctižádost a nutkání být nejlepší mě budou deptat, až se na to vyseru jak na třešních. Ne, to tedy ne, budeš hezky makat a zvedneš to na 8 za 10 hodin. Vrtuli v prdeli fakt nemám, ale pokusím se.
Kvůli svým toxickým teniskám jsem si pořídil holinky. Jsou fakt fashion, asi nejvíc ze všech věcí, co tu mám. Když už jsem byl ve městě, doplnil jsem vodu a šel na net. Parkovali vedle mě nějací Kiwáci a šla k nim jedna slečna, na chvíli jsem odtrhl oči od FB, abych jí věnoval svůj pohled. Ona odvětila něco ve smyslu, co čumíš. Strnule jsem čuměl dál, jelikož byla tak odporná jako chlupy v odtoku. Myšlenky jen střílely. Viděla ses, kurva, jak kurva vypadá. Ne do prdele, protože každé posrané zrcadlo ještě předtím prasklo. I kdyby ti namaloval nový xicht Da Vinci, tak stejně zůstane hnusná. No fuj. Normálně kvůli ní už nejsem tak nadržený. Díky ti.
Ještě v šoku jsem došel do auta pustil vypalovačky a jel do kempu. Cestou jsem házel rukama, jak kdybych měl epileptický záchvat, a volant držel kolenem. Nicméně jsem v pořádku dorazil do kempu. Osprchoval se, udělal jídlo, pokecal s Tátou a Mámou. Mámě jsem řekl, že se stanu paštikovým baronem. Ta ovšem nesdílela moje nadšení a řekla: „počkej, přijedu za tebou a dostaneš přes držku“. Tak si to vyzkoušej trhat jabka 11 hodin, nejsem z těch lidí, co se hrozně cítí, když dělají tvrdou práci. Já se cítím, když udělám co nejmíň práce za co nejvíc peněz. Jsem kapitalista.
Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s