Odpočinkový den

16. 3. 2016

Práce se zvrtla ještě dřív, než začala, naštěstí mám 6 binu ze včera. Aspoň jsem přidal galerii na blog.
IMG_5275

Ten pocit, když ti chybí obchodní centrum…

Zazvonil budík a já vstal jako by nic. Co to má znamenat, další krok k dospělému životu. To snad ne, nebo jo. Jsem zmatený, no nic, jde se do práce.
Hodinu na to, co jsem vstal, jsem seděl v autě a řítil se do sadu. Ke stromům jsem se přiřítil jako první a hned za mnou dorazil Nick. Je vidět, jak se pomalu zkracují dny. V sedm ráno už je docela tma a bude hůř. Nezbude mi nic jiného než zrychlit své tempo, jinak budu muset platit za baterky do čelovky. Počasí bylo super, hezky zataženo, takže aspoň žádné horko. Jenže během několika minut začalo pršet. Jako měl jsem radost, protože se mi moc makat nechtělo, ale potřebuji prachy. Co ti budu povídat, vždyť to znáš. Ross Boss nás poslal domu s tím, že když jsou jabka mokrá, tak se jednodušeji poškodí a také pro nás je to nebezpečnější…
Jenže co teď. Pokecal jsem se svým BFF a vylíčil mu story o fanynce. Pěkně mě vysmál a řekl, že holky balím stejným stylem jak v Praze. Jdi do prdele, kamaráde, přesně tyhle kecy mi tu chybí. Myslím to vážně.
Udělal jsem si před oběd a vyrazil do města Richmond. Levnější supermarket a prý i normální knihovna. A je to tak, normálně můžete využit zásuvky u zdi a hlavně tam jsou narozdíl od knihovny v Motuece. Jenže stejných chytráku tam bylo víc. Až tak hodně, že byl problém najít místo u zásuvky a stolu. Když jsem konečně dané místo našel a myslel si, jaký jsem pán, tak jsem neměl vyhráno. Systém Windows se nemůže připojit k síti. A to jako proč. Naštěstí se v danou chvíli zapnul druhý mozek, ten, co zas tak často nevyužívám. Taky na co, když jen trhám jabka. No a došlo mi, že jsem daleko od vysílače. Pobíhal jsem s notebookem po knihovně jak vidlák a chytal signál. Mezitím jsem i docela lucky vychytal místo u stolu. Spokojený, že konečně dostanu svojí dávku drogy, jsem rozbaloval notebook.
Samozřejmě jsem si nemohl odpustit všechny novinky na FB, YouTube a další píčoviny. Chvíli na to, co jsem začal zpracovávat blog, začala houkat siréna, snad jsem zase něco neprovedl. Všichni čuměli, jako jestli to není jen nějaká prdel. Je sranda, jak je to ve filmech vyhrocené a v reálném životě na to všichni serou. Potom k nám naběhla knihovnice, že máme vypadnout. Ok, hlavně, že jsem dodělal deník. Ovšem během pěti minut bylo vše v pohodě. Fakt netuším, co to mělo znamenat…
Vedle mě seděla slečna s klukem, nevím, jestli byli jako pár, ale lezli si na nervy. Opravdu to na nich bylo vidět, obzvlášť na buchtě. Týpek byl takový asi dost otravný, ale snažil se ji nesrat. No ono to jde těžko, když každé slovo, co řekl, ji ,,zvedlo ze židle“. No a to je ta situace, kterou bych rozhodně nechtěl zažit. Ještě, že cestuji sám, jelikož se mnou by nikdo nevydržel ani pět minut. Potvrdilo by vám to více lidí, obzvlášť moje Máma. Prostě jsem rád, že jsem sám, i když mě to občas sere. To je to, co jsem chtěl říct. Doufám, že vás to zajímá.
Dodělal jsem blog a vyrazil domu, kde byla nuda. V deset večer padlo poslední slovo do deníčku a já šel spát. Zítra zase sběr, pokud nebude chcát, nikdy nevíš. Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s