650 kilometrů

24. 3. 2016

Výlet začíná, konečně se obohatím o nové zážitky plné rybaření a poznávání nové krajiny.

IMG_5498

Noční kapky, které líbezně bubnovaly o plechy automobilu po celou noc, ustaly před budíčkem. Jak velkorysé. Opět je tu ta otázka. Zpocený jako prase, nebo mokrý jako svině. Toto dilema mě trápilo, zatímco jsem popíjel horký čaj a sledoval film. Číše byla u dna, ale odpověď na otázku stále chyběla. Odpověď nepřišla ani po tom, co jsem shlédnul romantickou komedii a kuchyň byla plná mých spolupracovníků.
Ve všech očích bylo vidět zmatení. Každý se chtěl vrhnout na svoji řadu stromečků a sbírat jen ta nejvybranější jablíčka, která jsou pěstována a sbírána s láskou. Jenže vzhledem k tomu, že Ross Boss neměl stejné nadšení jako my a nepřijel nám povolit pracovat, každý netrpělivě seděl v kuchyni u stolu a vyčkával na onu chvíli. Když se konečně náš chlebodárce objevil, přinesl smutnou zprávu. Pracovat se bude až od 12 hodin. Já jsem mu ve vší slušnosti řekl, že odjíždím ve 12 a vrátím se v pondělí večer. Měl velikou radost, že si ode mne bude moct odpočinout, a dovolil mi dodělat si bin do dvanácté hodiny.
Rád bych shrnul tento týden, jelikož jsem dokázal nasbírat 10 binu. Přičemž v pondělí jich padlo 6. Samozřejmě, že jsem jich mohl nasbírat více, ale nebyl jsem nijak motivovaný. Spíše naopak, jako kdyby nám Ross Boss plival do tváře. Zopakuji se, stejná cena za první i druhý sběr. On si totiž myslí, že my si to vykompenzujeme na prvním sběru. Bohužel milý šéfe, když pracujeme na prvním sběru, máme sotva minimálku. To není moc kompenzace. Ještě k tomu není splněná podmínka, která stojí přímo v naší Fucking Holiday Visa. Jestliže pracovník si nevydělá na kontrakt minimální plat stanovený vládou Nového Zélandu, zaměstnavatel je povinen mu rozdíl doplatit. I tato skutečnost se v našem sadu neděje a není to jediný sad, kde to takto funguje. Buďte ostražití, každý kiwák není jako plyšový medvídek.
Po obědě jsem konečně trochu ve skluzu mohl vyrazit. Cesta se klikatila přes kopce okolo řek směrem na Christchurch. Všude mě doprovázeli slušní řidiči a já byl vynucen co 5 minut někoho předjíždět. Párkrát se stalo, že i strážník se vyloup na cestě, ale já jel také podle předpisů. Velice mile mě překvapují zdejší kamioňáci, kteří přibržďují, aby jiná auta je mohla předjet. Takovouto milou maličkost ti nikdo v Čechách nedopřeje.
Než jsem dorazil k H, čekala mě mise najdi místo na parkovišti u Pekáče (supermarket). Piva jsem si nemohl koupit, protože pas zůstal v autě a můj dětský xichtík nevypadá na 18. H na mě již vyčkával v pokojíku, ze kterého jsme se přesunuli do kuchyně a kecali s dalšími lidmi. Četli můj blog a neukřižovali mě na místě, tak dobrý. Vyložil jsem jim své názory na práci a život, které stejně nikoho nezajímají, ale já mám nutkání je cpát všem. Potom mě však zaujala poznámka H na můj deník, že bych měl používat lepší češtinu. Tak to bude problém, já jsem ten člověk, co četl referát a říkal, že přečetl celou knihu. Nicméně sleduj proměnu.
H i já jsme sbalili věci a vyrazili vyzvednout P a D. Plyn se propadal pod tlakem nohy, aniž by všichni nastoupili. Ano, čtete správně, ale tentokrát nejsem v hlavní roli já. D nestačil nastoupit, když H sešlápl plyn, a udělal malý kotrmelec vedle auta… Vše naštěstí dobře dopadlo a náš směr byl Waitaki River. Svačinka mi před cestou bodla a já spal až do místa příjezdu, kde se otevřela láhev a my nasávali atmosféru Nového Zélandu. Stavět stan už nebyla taková zábava, ale my zdolali i tuto překážku. Dobrou

IMG_5497

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s