Bjanka

2. 4. 2016

Dnešek mi zase o něco víc otevřel oči a já poznal krásu. Nejen tu jednu, ale i krásu momentu s naprosto cizími lidmi na stejné vlně.

IMG_6212

Jelikož a protože jsme včera dorazili do kempu pozdě, parkovali jsme nahoře u záchodu. Společně s dalšími 10 auty. Znamená to, to že neslyšíš krásné šumění vody, ale každý náklaďák, co projede kolem. Jelikož auto stojí 3 metry od silnice. Takže po tom, co ráno projel 10. kamion, mi došlo, že je na čase vstávat.
Společně s Danielem jsme jeli do Motueky k MC Donaldovi. Zase se mi stalo, že jsem jel na špatné straně silnice. Je to prdel, dokud se něco nestane. U dané restaurace, ano na Novém Zélandu můžete považovat MC Donalda za restauraci, jsme ukradli všechen internet, a co teď.
Pojeďme za Amíkem a jeho slečnou, co s námi pracovali, prohlásil Daniel. Proč ne, plyn na podlaze a na tacháči 100. Nechci této vládě odevzdávat ani cent navíc, stačí, že platím daně, a v Queenstown mě stáhli o 200 $.
Dorazili jsme na stejné místo, kde jsem měl původně pracovat jako sběrač jablek. Na tomto baráku žije 32 lidí. Ne, tenhle barák není zas tak velký, ale prostě se tam vejdou. Zajímavé bylo, že kuchyně byla čistší než u nás na sadu.
Je pro mě čím dál lehčí se seznamovat s lidmi a už nejsem tolik na rozpacích, když přijdu do místnosti, kde nikoho neznám. Tímto stylem života potkáváš skoro každý den nové lidi, a tak postupem času už to není zas tak divné. Jako když přijedeš z Prahy. Zkus někomu v metru říct jen tak čau, budeš za magora. No a tady je to přesně naopak, když neřekneš čau, jsi za magora.
Vešli jsme s Danielem do obytňáku, kde bydlí Amík s přítelkyní, a já se div nezamiloval. Takovou pěknou prdelku jsem dlouho neviděl, možná mám trochu zatemněný mozek (ty víš), ale slečna to byla tuze krásná. Když jsem na ní hleděl, pochopil jsem fotografy, co fotí akty. Nekoukal jsem na ni jako na kočičku, ale jako na umělecké dílo, které ti bere dech. Něco jako Slovanská epopej od Muchy. Jestli jsi tyto obrazy neviděl, tak rychle naklusej do galerie. Tím, že plátna jsou 5 x 7 metrů, působí to naprosto epicky. Pryč od tématu, potřebuji přítelkyni…
Zbytek dne jsme jen paštikovali a koukali na filmy. A já zase pod vlivem paštiky hodně přemýšlel. Připustil jsem si, že cestovat na vandráka má své kouzlo. Potkáváš hodně lidí, sdílíš názory, jedeš kam chceš a tak. Je to naprosto nový pohled na svět pro mě. Já jsem materialista, tyto věci pro mě byly vzdálené do nedávné doby, ale nyní, aniž bych sám chtěl, pronikám do tohoto prostředí, které se zdá být milé a bezstarostné, ale bohužel není. Jelikož každý den chceš žrát a na to potřebuješ co, prachy…
Než nastal večer, Amík nás naučil vychlemtat 0,3 piva za 5 sekund. Myslím, že tohle do života nezbytně potřebuji. Potom jsme si sedli do kroužku Francouzů a povídali si. Večer plynul a piva padala do doby, než Amík neprohlásil: ,,Mám mega krajíc chleba, pojďme ho namazat paštikou.“. Proč ne, že. Asi půl hodiny mu trvalo to jen namazat. Byl problém ten krajíc i dojíst, jelikož všichni byli pěkně přežraní. Po této akci se Daniel vymáchal v louži na ulici a Amík málem usnul na schodech. O ano, jak blízká je mi tato situace, ale dneska jsem nebyl v hlavní roli já. Když jsme je s amíkovou přítelkyní ukládali ke spánku, já řekl, že taky půjdu spát. Jenže ono umělecké dílo řeklo větu, co mi vrtá hlavou do teď: ,,Ty už jdeš spát.“. Já jako správnej šmudla prohlásil, že ano. Když jsem odešel z obytňáku, došlo mi, jak krásně do autu jsem to zahrál, místo toho, abych to aspoň přihrál dál. Úplnej Casanova…
Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s