Borůvkobraní

13. 4. 2016

Štěstí stálo na mé straně a já mohl celý den pracovat, co víc si můžeš přát.

IMG_6542

Včerejší domluva s Němci, abych s nimi zkusil zajet na sad borůvek, kde pracují, mi garantovalo jen jedno. Budík a nic víc. Já si dal snídani a jelo se vstříc borůvkám.
Upřímně řečeno jsem od toho moc neočekával, ale opak byl pravdou. Je ze mě sběrač borůvek. To zní víc než roztomile, ale víš jak, furt jde o prachy. Rád bych ti popsal všechny detaily práce sběrače, ale sám vím hovno. Moc mi to upřímně nešlo, ale je to dost dobře placené. Srovnal bych to s třešněmi, ale dost záleží na pracovních podmínkách daného sadu. Jde o to, že i jabka můžeš najít super a ne jak já.
Jako vždy jsem použil taktiku srát na to co nejvíc. To byla vlastně celá taktika. V poklidu jsem sbíral borůvky, dobře, tohle není pravda. Spíš jsem je žral, ještě aby ne. Kdybys viděl ty osypané keře, to není jak v lese, jedna borůvka na pět kiláků. Ještě k tomu ta velikost a jsou slaďounké. Během hodiny můj žaludek byl více než syt a já se přesunul ke sběru do kyblíčku. Jenže opět netrvalo dlouho a co, jasně, něco se posralo. Trefil jsem svou hlavou dřevěnou konstrukci, kde jsou natažené dráty pro opření větví. Zadunělo mi v hlavě tak, až jsem se na to chtěl vysrat. První myšlenka: ,,Tak a dost borůvek, seru na ně.“. Parádní začátek.
Během dne ke mně přišla majitelka a řekla, že mají práci na další dva dny. To zní super, stejně víc pracovat ani nechci, už nikdy, ale kiwi čeká. Když konečně moje ruce byly celé modré, skončil i náš pracovní den. Já si vzal s sebou nějaké borůvky pro moji korektorku, abych jí to trošku osladil.
V kempu jsme si chvíli kopali a já následně jel za Pavlou. Borůvky jí udělaly radost, tak doufám, že mi zase opraví nějaké dny. Opět měla velikou radost, že jsem ji zmínil v deníčku. Říkala něco jakože, přestaň o mně psát. Já odvětil, tak tohle bude taky v deníčku. Povídal jsem si další asi 3 hodiny. Mezitím jsem využil situace a dal si sprchu, kde jsem byl opět limitován 5 posranejma minutami. To jsou fakt židi, když mají vodu zadarmo. Platí jen za ohřátí…
Když už moji milou korektorku začaly moje kecy srát, vymyslela si, že musí na záchod a já ať už vypadnu. S úsměvem na tváři mě objala a popřála mi hodně štěstí, jelikož se už nejspíš neuvidíme na Zélandu. Tak jenom doufám, že bude stále opravovat můj deníček… Pavlo?
Já se opět vrátil do kempu, kde jsem seděl u ohně s dalšími Němci, je jich tu fakt jak nasráno. Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s