Mt. Arthur II

17. 4. 2016

Jsem rád, že jsem si tento trek prošel podruhé a uviděl celou krajinu bez mráčků.

IMG_6903

Další den, kdy se nemám ke komu přisrat, abych měl co dělat. Takže co, musím vymýšlet plán sám. Super věc, to myšlení, ale ono mysli jak chceš, když jsi navštívil skoro všechna zajímavá místa v okolí, je to k hovnu.
Společně s Larsem jsme si dali snídani a on, že by šel na nějaký trek. Tak fajn, kámo, jen doufám, že nebudeš další brzda. Povyprávěl jsem mu, jak je super trek na Mt. Arthur, a mohli jsme vyrazit.
Ani nevím, jestli mám tenhle trek znovu popisovat, když už jsem to jednou dělal. Ale opakování je matka moudrosti, takže jedeme znovu. Po prvních přibližně 3 km nádherné cesty je nádherný výhled z lesa, u kterého jsme chvíli strávili (víš jak, Máma by se zlobila, kdybych jsem opět psal pravdu). Po minutí první chajdy se dostáváte na hřeben, který vám odkrývá neopakovatelný pohled na okolní hory. To jsou sračky, prostě jdeš po hřebenu a jen fotíš jak debil proto, abys to hodil na FB, a všichni ti hrozně záviděli a dávali ti lajky. Já samozřejmě nejsem výjimka a i moje ego je spjato přímou úměrou s počtem lajků, proto čekuj fotky a lajkuj. I přes všechny nerovnosti treku jsme se ovšem dobrali k vrcholu.
Výhled opravdu stál za to. To uznám i já, ten, co ,,nesnáší“ Zéland. Rozhodně lepší než minule, viditelnost 50 m nebyla nijak super. Další přestávka samozřejmě nechyběla a Lars se zeptal, jestli z druhé strany hory se můžeme dostat k autu. Jasně, že jo, kámo, jakkoliv se můžeš dostat k autu. Tak 3 km od nás a 500 m pod námi byla cesta. Podle toho jsem usoudil, že se z hory dá sejít i z druhé strany. Dobře, sejít se to dá, ale trek tu žádný není. Naprosto skvělá kombinace, která zaručeně přinese zábavu.
Svah byl čím dál strmější a my se museli stále posouvat více doleva aniž by jsme chtěli. Lars se naštěstí v žádné pasáži neposral a my se vesele sunuli dolu. Já jen děkoval Bohu, že není mokro. Jelikož moje Nike s naprosto plochou podrážkou se pak mění v brusle. To, že jsme se dostali na trek, byla však jen polovina úspěchu. Sluníčko se rychle přibližovalo k horizontu a nás čekalo dalších 12 km, z toho 9 v pralese.
Nožky postupně začaly kamenět, ale naše tempo se nezpomalovalo. Lars se držel dobře. Poslední horší pasáž jsme sešli za šera a nyní 5,8 km k autu po lesní cestě pro auta. Během další půl hodiny byla tma a nám na cestu svítil jen měsíc. U poslední chajdy byla další přestávka na dočerpání sil a poslední dva kiláčky.
Jen tak tak jsme se dosoukali k autu, kecám. Plyn a jede se. Jen, co jsem dorazil do kempu, šel jsem spát, dobrou.

Musím přiznat, že se mi tu začíná líbit. Aniž bych si to uvědomoval, ale jsou to docela velké kopečky v porovnání s ČR. Ty dlouhé hřebeny, nádherné skály, ten rozhled, co máš ze hřebenu… Když se pozorně podíváš na fotky hor, uvidíš, jak byly vytvořené. Jsou to sopky a teď si představ, jak to muselo vypadat, když se to ,,stavělo“.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s