O prst méně

12. 4. 2016

Jak říká Otčím, nešikovné maso musí pryč, to je zázrak, že jsem stále v celku zde.

IMG_6534

Protože jsem byl včera šikovnej a zařídil si práci, dnes jsem musel vstávat brzy ráno. A to všechno jsem dělal jen proto, abych v práci byl včas. Jenže i když jsem vyrazil o 10 minut dříve, než jsem musel, což pro mě není vůbec obvyklé, dorazil jsem pozdě. Naše šéfová mi totiž místo toho, aby poslala adresu, pošle radši popis, jak se dostat na místo. Je od ní velice laskavé, že mi pomáhá rozvíjet mojí angličtinu, ale kurva, já mám navigaci.
Jediné štěstí bylo, že jedna spolupracovnice, která jela naproti mně, si mě všimla a řekla ‚jeď za mnou‘. Jinak bych tam ještě teď kroužil a doufal, že si budu moct odmakat osmihodinovku. Sad byl nádherný. Malé kopečky lemované řadami vinné révy, uprostřed vší té krásy bylo jezero a krásná vila. Přičti k tomu ještě výhled na moře a co víc chceš. Aby to bylo všechno moje, i to Bávo na zahradě. Jenže jediné, co bylo v dané situaci moje, byly nůžky a kýbl…
Juhuu, hurá do práce. Naše šéfová mi sdělila, jak mají vypadat hrozny, co patří do kyblíčku, a já poprvé tyhle sračky poslouchal. Připojil jsem se k ostatním, co neměli problém pochopit, kde se nachází sad, a začal stříhat. Netrvalo dlouho a byla první přestávka, cože už jo. Stihl jsem jen vyplnit papíry, podepsat smlouvu a šlo se makat dál.
Během mého zběsilého stříhání, kupodivu jsem to opravdu dělal rychle, se stala nehoda. Už mi to přijde jako normální věc, že se vždy něco posere. Mám k tomu skvělou průpovídku. Když jsem byl malý kluk, tak před půl rokem, a musel jsem si vařit sám. Často bylo nezbytné použít nůž a pro mě to znamenalo jednu věc, 99% že se říznu. Časem jsem to bral jako normální věc a měl jsem vždy po ruce náplast. No a co asi, nůžky byly k mému údivu dost ostré a s lehkostí pírka projely mou kožní tkání. Samozřejmě, že začala chcát krev jako svině, z prstu je to vždy. Dostavil jsem se na ošetřovnu, tím myslím k šéfové, která stála o pět metrů dál. Hodila mi na to náplast a já nyní s obranou pokračoval v práci.
Trhalo se nějak moc rychle a my bohužel skončili dříve. Taky nám sdělili super novinku, toto je poslední den. Super, 3 dny na vinici, to je poprvé, co odcházím ze sadu a necítím nenávist k danému ovoci. Docela pokrok.
Tak tedy jak využijeme volný čas. Sprcha je povinností a mohl bych navštívit jedno místo, kde by měla být práce. Sprcha byla více než studená a já si ji náramně užil. Nahodil jsem vlasy dozadu, jak za starejch času… Na místě mi řekli, že mi dají zítra vědět ohledně práce, to vypadá dost nadějně. Kdyby to nedopadlo, seru na to a pojedu si dát nějaký dlouhý trek na pár dní.
U free wifi budky jsem si chtěl opět masírovat ego, ale jen se mi lidi vysmáli. Prej ‚to Maminka musí mít radost, když tolik paštikuješ‘. Co vám budu povídat, Maminka projevila svůj názor, že bych se na to měl vysrat. Také dodala: ,,Znáš mě, přijedu a bude sekec mazec.“. Dobře, tak už o paštice nebudu tolik psát, Mami.
V kempu byla větší nuda než obvykle. Udělal jsem si večeři, pomohl rozdělat oheň, spíš jsem u toho překážel, a potom jsem si volal s Tatínkem. Moje malá sestřička mi dokonce zazpívala písničku. Byla v ukrajinském jazyce a já rozuměl hovno, ale bylo to tak sladké. To je takové zlatíčko, když spí a nekope okolo sebe.
Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s