26. 4. 2016
Práce mě ničím radikálním nepřekvapila, ale soužití v novém bydlení je náramné. Uvidíme, jaké to bude po třech týdnech.
Ou je, slyším ty fanfáry, asi po měsíci znovu do práce. Trošku holiday neuškodí. Typickou ranní polévku zpříjemnil telefonát od BFF a jednoho vocase. Kluci si naplno užívají Prahu, zanedlouho se k ním přidám.
Trošku jsem se zakecal a do práce přijel naprosto přesně, tak to mám rád. Všichni už na sobě měli modrou košili a nádherný čepeček. Ludvik však nebyl natolik dochvilný a dorazil opožděně a za trest dostal čepeček na svůj mustache. Dvojka skladačů krabic může nastoupit, ještě se k nám přidali dva pokérovaní týpci. Stroj plival jednu krabici za druhou, div jsme to stíhali skládat, ale pár selfie z práce mám.
O pauzičce jsem si dal čajík a zapomněl opět klíčky v autě ve dveřích. Během oběda jsem trochu zpanikařil, když jsem je nemohl najít v kapse… Práce se ničím zvláštním nevyznačovala a popíšu ji v budoucnu, až budu lepší skladač.
Ovšem i dnes je výjimečný den, já se přestěhoval do malého domečku o jednom pokoji a kuchyňce. Tento domeček sdílím se svými německými přáteli. Jsme tu čtyři a zatím to vypadá na naprostou idylku. Společně jsme se domluvili na tom, že holky vaří a my uklízíme. Jasně, že dohoda i s úklidem kuchyně od holek, by byla víc alá Pražák, ale já jsem hodný kluk. Společný nákup přinesl i první svár. Wiebke (čte se to jako Vípka a přestaň se smát) nesdílela naší naprostou neserióznost při nakupování. Výběr brambor byl tuze těžký oříšek. Nákup byl úspěšný a slečny mohly kouzlit. Dnešní menu jsou lasagna (nevím, jak se to píše v češtině, a nechci poslouchat nějaké sračky o gramatice) a jako desert čokoládový dort. Večeře se tuze povedla a zákusek byl výtečný. Smekám, slečny, jestli to takhle bude pokračovat, tak se snad zamiluji.
Mytí nádobí mě však tolik nenaplňovalo, ale i tento problém jsem přešel. Večerní posezení u kuchyňského stolu můžete sami vidět na FB. Je to příjemné být opět ubytovaný. Hlavně náš domeček má hliněné stěny. To je jak potkat usmívajícího se Pražáka v MHD. Nakonec se to tak zatáhlo, že teď v jednu ráno sedím za počítačem a píšu deníček. K tomu ještě křením Ludvikovi a Lise, haha. Dobrou.
