Francouzky

22. 4. 2016

Ráno osvěžený výtečnou snídaní a seznámení s kočičkami a večer přišla temná strana.

IMG_7044

Protože jsem si včera nařídil budíček, spal jsem jen do osmé. Potom přišel Joshi a začal klepat na okno, tak tedy znovu rybaření. Hladový jak vlk, ale jede se za rybami.
Hlad narušil ten fakt, že jsme jeli do supermarketu. Narušená struktura hladu neměla šanci proti sendviči s vajíčkem na molu. Musím to opět zopakovat, ale tohle je fakt bomba snídaně. Jen abys mě pochopil, mě opravdu nevyvede z míry žádná snídaně z MC Donalda a další sračky. To mi vozil BFF pravidelně na snídani, ale jedna mě opravdu od něj překvapila. Nakoupil pro nás tiramisu různého druhu a měli jsme celý dort. A ten sendvič bych přirovnal ke stejnému levlu, ale jiné kategorie.
Rybaření opět stálo za hovno, měli jsme problém chytit nástrahu, natož nějakou velkou rybu. Nicméně úlovek jsme měli, dvě Francouzky. Tak to je pecička a docela kočičky. Učili jsme je rybařit, tak snad klofnou na hák. Kluci odjeli do práce a já zůstal s kočičkami sám. Už jsem tento moment přesily párkrát zažil a konverzace s tolika holkami je divná. Co to píšu, spíš já jsem dlouho na suchu. Tuhle situaci jsem se snažil napravit s kočičkami na pláži, ale nic z toho nevzešlo. Trpělivost růže přináší…
Na třetí jsem dorazil na sad, kde budu makat, abych si vyslechl, jak důležité je mýt si ruce. To našemu šéfovi zabralo skoro hodinu. Málem jsem u toho usnul. On mi ovšem rychle osvěžil mysl tím, že nemáme chodit do práce opilí a zdrogovaní. Ok, já s tím nemám žádný problém, ale kontrolovat byste mě nemuseli. Předal mi ještě klíče od nového bydlení a já měl poprvé své vlastní klíče od vlastního bydlení. To je naprosto vzrušující moment v životě správného šmudly.
Deprese z toho, že jsem nedopsal poslední den, na mě dolehla natolik, že jsem musel vyhledat vhodné místo na sepsání mého zázračného dne. No a teď tu sedím a čumím do PC, protože jsem se rozhodl sepsat i polovinu dnešního dne…
Při tom všem sepisování mi došlo, že polovina zájezdu je za mnou. Ani nevím, co říct, jakože wow, docela to uteklo. Je to 145. den pro mě na Zélandu, to je kurva mazec. Ještě nikdy v životě jsem neopustil svůj domov na tak dlouho… Co ti budu povídat, je to tady skvělý, ale občas mě to tu sere.
Večer se zalilo dřevo benzínem a táborák začal. Postupně více a více opilí lidi začali pronášet čím dál radikálnější myšlenky. Pozoroval jsem, jak kdo koho sere. Taktéž začal probublávat smrad z pomluv a různých nesympatií mezi našim kroužkem. Kroužek obsahuje přibližně 14 lidí a známe se různě dlouho. Jenže počet osob v našem kroužku přesáhl normu kroužku bez pomluv. Celá situace byla jako krásně sehraná scénka a já se dobře bavil.
Když párty skončila a u ohně jsem seděl jen já, Joshi a Til, byly čtyři ráno. Vzhledem k dlouhé párty jsme potřebovali něco k jídlu. Tak proč ne, smažit vajíčka ve 4. Po najedení jsme se rozutekli do aut a šli spát. Než jsem stačil nastoupit do auta, přišel za mnou Joshi, že pro mě má dárek. Tak to jsem zvědavej, co to bude… Ten uličník mi dal spacák, protože jsem mu říkal, že je mi v noci zima. Jako respekt před ním, fakt dobrej týpek. Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s