Pozdní trek

20. 4. 2016

Ráno začalo po obědě, a tak trek skončil po večeři…

IMG_6985

 

Teď mi došlo, že já se vlastně poslední dobu budím s pocitem ‚tak co dneska budeme dělat‘. Myslím tím, kurva vždyť já dělám úplné hovno poslední dobou. Naprosto super, doporučuji. Takže tímto se mohu vrátit ke svému prohlášení, že Working holiday je jen o makání. Dobře, mýlil jsem se, a co jako.
Co jsem teda dělal… Od včera byl naplánovaný trek, ale klasika. Ráno všichni hrozně aktivní, jenže problém je, že pro nás ráno je okolo 10. – 12. hodiny. Než se všichni uvelebili vstát, bylo po dvanácté hodině. V jednu jsme já, Felix, Lars a Ludvik vyrazili na trek.
Famfárově nám utíkala cesta v serpentinách za nějakým Asiatem v karavanu. Proto přestávka na pár selfie přišla dost vhod. Před naším trekem mělo být nějaké místo, kde se natáčel kus Pána prstenu. Chtěli jsme to jet sčekovat, ale hovno jsme našli. Pravděpodobně to nebude natolik famous místo.
Ve dvě hodiny a třicet minut začal trek. Ideální čas pro 15 km trek, když slunce zapadá v 17,40. Všichni super nadšení, že bude sranda, jsme vyrazili na trek. Půl hodiny mašírování s Němci nám stačilo k tomu dát si první přestávku. Jenže ona přestávka se protáhla asi na hodinu. Přibližně po 15,30 start číslo dvě. Moje mapa mě malinko zradila a já se vydal špatnou cestou a ostatní samozřejmě na mnou. Byl to také okruh, ale o pár km delší, tak 8. Takže pomalu se stmívá a my máme před sebou 18 km. To každopádně zaručuje srandu. Sranda také byla to, že jsem si vzal brýle, které jsem měl na sobě sotva 30 minut, ale čelovku, kterou bych využil dvě hodiny, ne.
Svižným tempem jsme probíhali džungli s klackama v rukou a hráli si na Star Wars. Neptej se… První kopec však všechno změnil, najednou každý začal odfukovat jak parní válec a celý stroj se drápal na kopeček. My dosáhli vrcholu, ale slunce upalovalo rozsvítit Evropu. Pár dalších minut a přestávka. Během ní se celý prales zahalil do tmy. Nyní máme dvě čelovky, mobil a měsíc. Chvíli jsem šel bez světla, ale všude byly posrané kořeny, to mě přimělo držet telefon v ruce. No jo no, když si nevezmu čelovku… Celý potěšený faktem, že opět vidím, kam šlapu, jsem se odvážně prodíral první. Jenže mě ani osvětlená cesta nezastaví před zvrknutím kotníku. Došlápnu, kotník oslabený už z minulého treku se ještě víc protáhne a trošku křupne. Nice, skoro nemůžu prvních pět minut došlápnout a táhnu se jako hlen z krku. Od té chvíle mě trek začal trochu srát, jelikož jsem byl nucen být velice opatrný. Další došlápnutí jak tohle a rozbrečel bych se a jel domu.
Dvě hodiny šlapání vesměs po kořenech nás dovedly zpět k autu, parádní výkon, pánové. Cestou do města dost unavený jsem usnul v autíčku. Přestávka u MC Donalda a jelo se domu. Chvíli jsem ještě s Felixem poslouchal hudbu v autě a šel spát.
Dnes jsem se nešetřil a zvolil tři vrstvy oblečení na noc… Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s