Zéland je přímo tady

21. 4. 2016

Jako kdybych pomalu otevíral oči, nebo si zvykal. Ono je to ve finále stejně jedno, ale je to tu víc než zajímavé a ponaučujicí.

IMG_7026

Když jsem začínal cítit prstíky u nohou, bylo na čase vystupovat z vozu. Ono vstávat po desáté není úplně tolerantní. Usadil jsem se ke stolu a povídal si s Alistarem. To bylo všechno ke snídani.
Pomalu se probudil celý kemp a kdyby někdo náhodou ne, tak Felix ho ve 12 vytáhl z postele klaksonem. Alistarovi se totiž nelíbila jedna větev pod stromem, co okupujeme. Chtěl ji utrhnout, ale větev nebyla z těch slabších. Mlátila dost dlouho o střechu Felixova auta, než vydechla naposled.
To bylo všechno, co se děle ráno, myslím tím mezi 10. – 12. hodinou.
Rozproudili jsme si cévy fotbalem a když pánové usedli ke stolu hrát karty, já opustil prostor. Deníček už totiž na mě čekal už od včera, a tak nebylo času nazbyt. Než jsem začal psát, došlo mi, jakou tu teď mám pohodu. Jen vymejšlím, co budu dělat, to je náplň celého dne. Uvolněný tímto pocitem začalo moje datlování.
Pohodička mě neopouštěla ani po doplnění deníčku. Usadil jsem se k rozehrané hře a posléze se připojil. Máme tu novou karetní hru, opět mi přijde, že je víc o štěstí. Spíš to bude o mých schopnostech… Nakonec nás hrálo asi 10 lidí s dvěma balíčky. Sluníčko se posouvalo a nikdo nechtěl sedět v zimě, tak se náš karetní kroužek rozpadl.
Felix, Alistar, Ludvik, Lars a já jsme vyrazili vstříc dobrodružství do města. Knihovna nic extra zajímavého nepřinesla, ale zastávka před sprchou byla daleko záživnější. Jelikož jen jedna sprcha je super, nezbylo nic než čekat na všechny, to víš, že jsme si tu chvíli zpříjemnili…
No a teď, šampóni, můžeme domu… Nikdo se nepostaral o dřevo, takže večer v autech. Nakvartýrovali jsme se k Felixovi do obýváku a koukali na film. Další practice of English. Kdybych u něj neusnul, třeba bych i něco pochytil… dobrou.

Čím dál tím víc se konečně moje já přesunuje na Zéland a já si uvědomuji, kde to vlastně jsem. Najednou sedět a hrát karty v deseti lidech je super zážitek. Už tolik nemyslím na domov a Prahu, ale stejně mi chybí. Je to příjemná změna, třeba se ode mě ještě dočkáš růžového blogu, kde jednorožci budou srát duhu. Ono se to změní, až začnu zase makat…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s