Jsme sračky

29. 4. 2016

Co na to říct, občas nemáš den, ale tenhle to nebyl.

IMG_7302

Dny letí jako svině, takže fakt, že je ráno a zvoní budíček, mě nijak netrápí. Odložím ho a spím dál, jenže během deseti minut nastává zlom. Je třeba opustit teplo spacáčku a nasadit věci, které neviděly pračku x týdnu. Tenhle moment zbožňuji…
Práce, práce je sračka kámo a nemyslím tím jen tuhle, ale to je příběh na jindy. Do první přestávky jsem se dozvěděl, kolik kiwi je na jedné paletě, je-li velikost kiwi 22. Tato 22ka znamená, kolik se jich vejde do krabice a ještě znamená, že kiwi je zmutované. Myslím tím, že je velké jak jabko a nebo jako tři normální kiwi. Do prdele, co je s vaším ovocem. Tak tedy kolik se jich tam vejde, 6400, kdyby tě to zajímalo. No a za den naskládám tak jednu paletu sám.
Práce plynula, my dost makali s Ludvikem, byla prdel a pěkná spolupráce. Po poslední přestávce jeden náš spolupracovník, který taky skládá krabice, byl trošku zmatený. Nevím, co s ním přesně bylo, ale jeho oči toho říkaly dost… Byl opravdu užitečný a nápomocný. Já a Ludvik jsme mezitím potili kiwi, když jsme ho skládali a balili. Moje prsty byly každou chvíli atakované v nebezpečné zóně Lisou. Plus k tomu plastová folie, kterou musíme překrýt kiwi, byla naprosto na píču složená a šlo to na hovno. Stres, stres a stres. Poslední hoďka byla velice záživná. A já chytal nervy, byla švanda.
Trošku unavčo jsme dorazili domu, usadili se na židli a společně s Ludvikem jsme popisovali naší složitou situaci holkám při balení. Líza to komentovala tím, že mě neatakovala ona krabicemi, nýbrž jedna paní, co jí je dávala na linku. Tak vám tedy pěkně děkuji, paní, nyní budete mít přezdívku Bitch, vaše chyba. Bohužel to nebylo všechno, ještě prohlásila, že jsme sračky. Cože si děláš prdel ne, Bitch… snad mě ještě něčím pobavíš.
Naše máma Wiebke opustila domeček a jela na prcačku do Aucklandu. Fajn, máma není doma a my můžeme udělat párty. Zavolali jsme Felixovi a Adamovi, aby přijeli na vaření… Já však musel opustit teplo domova a jet znovu hledat wifinu. To se pak cítíš jak hledač pokladu. Čirou náhodou jsem na ten poklad narazil a vy můžete opět číst můj skvělý deníček. Ještě jsem si koupil kuře na zítra, takže obvyklé těstoviny s kuřetem mě neminou.
Kluci už vařili a já se jen připojil. Za nedlouho dorazila i Lisa, měla totiž za úkol mamču dopravit na letiště v Nelsonu. Party pokračovala a kouř ze spálených toustu nebyl jediný v našem domečku… Postupem času jsme se dostali k tématu Wiebky zájezd do Aucklandu. Lisa nám pověděla zajímavý fakt, že slečna má své dny. Adam to konstatoval tento fakt tím, že je to docela drahý orální sex. 300 dolarů za letenku, asi má pravdu.
Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s