Milý den

4. 5. 2016

Občas mě hodiny opravdu mile překvapily. Jenže musíš být hodně hluboko ponořený do skládání kiwi.

IMG_7371

Easy start a už jsem si to štrádoval jako školák s batůžkem do práce. Mám to totiž sto metru po asfaltce. Taková nostalgie…
Modrá košile a sexy čepeček na mě čekají již od včera. Košile padne jak ulitá a fakt nechápu, proč hipstři nenosí tyhle čepečky. Obrovský vypínač se otočil, s cvaknutím se rozjely motory pohánějící pás. Při tomhle mě napadá, jak kiwi cestuje po pásu až do krabice, krámu a ke spotřebiteli. Jako ve filmu Obchodník se smrtí, náboj od AK. Tohle je hodně dramatický moment, když víš, o čem mluvím. Zpět do reality, jsou to jen posraná kiwi. Krabice za krabicí padaly na palety. Moje kalkulace při přendavání kiwi z krabice, kde jich je 22, do krabice, kde jich má být 37, se proměnila ve schéma. Vychytal jsem techniku, abych nemusel furt počítat. To je vzrůšo, jen si mě představ u toho pultu…
U pultu mě opět navštívila July, to je ta hektická manželka Endyho. Světe div se, my se zabavili a ona byla víc než milá. Její vzhled vždy klamně naznačuje ‚nasere mě každé slovo‘. Avšak opak je pravdou, povídali jsme si o cestování a tak. Takže se z toho pouč, žádné ukvapené závěry.
Co chvíli byla přestávka a najednou poslední 1,5 hoďky. To je parádička, sice mi nakonec u pultu překážela, teda pomáhala paní z kontroly, to mi ovšem ,,nevadilo“.
Po práci jsem měl randíčko s Korektorkou, takže sprška bodla. Dokonce přišla včas, ne jak některé holky. Jenže já jsem byl pověřen nákupem od holek z domova. Chtěl jsem jít do supermarketu, ale copak, chybí ti peněženka, Šmudlo. Paráda, ještě jednou domu, jen doufám, že vystačí benzín. Zaběhl jsem do baráčku, pozdravil spolubydlící a s peněženkou se řítil k autu. Benzínu už tolik nezbývalo, takže nejbližší pumpa, asi kiláček od baráčku, byla dobrá volba. Pořádně jsem zalil nádrž, po doštrádování ke kase jsem jak frajer vytáhl peněženku. Chceš vědět, co bylo v peněžence, nic, co bych kurva potřeboval u kasy na pumpě. Pardon paní, moje peněženka je tady, ale karta ne. Víte co tím myslím ne, jako nechci ujet, nebojte, ale jinak to nejde. Tady máte telefon a já jedu domu pro kartu, zatím… Super, znovu domu. Paní jsem zaplatil a dostal jsem nazpět telefon. Teď už to vypadá nadějně, že bych se mohl dostat do města…
Koupil jsem v obchodě pro holky mega Nutellu, protože jinak jsou hladové, a když jsou holky hladové, jsou vzteklé. Ovšem tohle je jak lék, spíš jak víno. Znáš holky a víno… Následoval pokec s Korektorkou, tedy můj monolog, chudinka. Ještě jsem ji do toho prudil, ať mi najde v obchoďáku další věci ze seznamu od holek. Aniž by mě úplně seřvala, zvládli jsme společně nákup. Další monolog v autě. V půl osmé jsem ji odvezl k baráku, asi 400 metrů. Vyměnili jsme si ovoce. Dala mi 3 limetky a já jí 10 kg kiwi. Pěkný osvěžovač vzduchu do auta.
Doma již čekali spolubydlící s dalšími třemi Němci, a kurva, jsem normálně v zajetí. V průměru jsou tak o 3 roky mladší než já, takže někdy mi přijde, že melou sračky. Jako, že jsou mladí, víš. Ok, vím, že opravdu nejsem ta osoba, co by to měla psát, ale já si stojím za svým. Víš, já už jsem dospěl. Občas mě srali svojí němčinou, ale to je v pohodě. Jenže Wiebka měla potřebu říkat, co mám dělat, a komentovat, jak jsem zpaštikovaný. Měl jsem chuť ji poslat do prdele. Bohužel to není moje blízká kamarádka, takže by se nejspíš urazila. To znamená, že jsem si tuto poznámku nechal pro sebe, ale sem to napíšu. Ooo, morální úleva.
Po jedenácté se náš kroužek důvěry rozpadl. Mě již čekal jen deníček a spinkat. Lehké napsat, ale horší udělat… dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s