Další krize je tu

18. 5. 2016

Až nečekaně hodně dobrodružství v jedné baličce. No ale chtěl bych jich tak 10x tolik.
IMG_7886

Duhový král.

Vajíčka se slaninou… to není nadpis.
Mraky zatáhly oblohu a déšť osvěžil trávu a půdu. Tak to mám fakt radost, když mám stále zapadlé auto na zahradě. Potřebuji, aby to vyschlo, a ne chcalo ještě víc. Nevadí, bundu na sebe a honem do práce.
Už jsme si tak nějak navykli na náš systém, ale Juli měla pocit, že by se to dalo vylepšit. Proč ne, proházet linky. Není to tak monumentální, jak to zní. Nicméně účinek je stejný. Přidali nám práci, kdyby náhodou toho nebylo málo. Nyní k tomu všemu, co děláme, ano, vím, že je to posrané pokládání krabic na palety, ale měl by sis to zkusit, musíme i naplňovat boxy 130 kiwi. Jasně, nebudu mít problém se seknout tak nějak o plus mínus deset kiwi. Jestli s tím nemáte problém, já taky ne. Další překážkou byl fakt, že palety ležely blízko vedle sebe a občas, docela často, jsme popletli palety a položili boxy ne zcela tam, kde by měly být. Mám v piči, nestíhám… No a jak jsem tak spěchal, vzal jsem ze stolu tři boxy plné kiwi další tři tam nechal. Jenže boxy byly dost na kraji stolu, který je hned za lajnou, a jelikož stůl byl Made in Kiwiland, tak nohy byly šejdrem. Co myslíš, že se stalo. Tři boxy se skácely k zemi a já se jim jen tak tak vyhnul, ale stejně mě škrábly. Hned k nám přiskočila Juli a začala kiwi sbírat opět do krabice. Já jsem na tyhle píčoviny neměl čas, protože jsem musel skládat boxy. Takže see ya…
Čas odsejpal a i Tim měl dneska nápomocnou náladu. Konečně dělal práci, co měl, šikovnej, jen tak dál. Já s Ludvíkem, zaneprázdněni naší konverzací, jsme si nevšimli, že jeden trychtýř, kde padají kiwi, je ucpaný. Ucpal se natolik, že už kiwi nemohlo padat dolu. Takže každý žlábek, co měl kiwi o příslušné váze, se pokoušel propadnout bezúspěšně. Ještě k tomu se každý žlábek, dokud se nezastavil stroj, rozjebal. Nakonec to vzalo asi 5 žlábku z celé linky. Vyměnit je trvalo okolo 10 minut a já si užíval volna, jen mi k tomu chyběl čajík. Nemám radost, když se něco takhle sere, ale přestávka je super, no nemám pravdu…
Oběd a znovu boxy a mě začalo jebat. Je to tu, takhle chvíle přijde snad v každé práci na Zélandu, prostě mi už mrdá. Je to naprosto na píču. Myslím, že můj mozek nemá dostatečné vytížení, jaké by potřeboval. Chápu, že si myslíš, že skládání krabic je pro mě tak akorát. Ale jen si to zkus. Já nechci vymýšlet žádné teorie a rovnice, chci jen zabavit můj mozek třeba hrou nebo tak, ale v práci to nejde a zde strávím většinu dne. Naštěstí se občas objeví chvíle, co mi to zpestří. Jako Ludvik, když jebnul s paletou o zem, hned za zády jedné kontrolorky. Mám takový pocit, že za celý život výš nevyskočila. Hahaha, to je ale uličník. Ale i tohle má svá úskalí. Pět minut tě to baví a co potom… mrdá mi. Kdyby jsi mě viděl v té práci, jsem jak sjetej. Furt si zpívám, pochoduji jak exot, neustále prudím Ludvika a tak podobně. Ještě jeden týden a v danou chvíli vlastně vím hovno, co budu dělat potom. Nech se překvapit.
O poslední přestávce nás překvapila nádherná duha. Docela švanda, vezmeme-li v potaz, že celý den chcalo, jak když má někdo prostatu. Ještě byla uzavřená na obou koncích… fakt na vyhoň si péro. Poslední hoďka a půl a jde se domu. Normálně to ve mně vyvolává vzrušení, i když to teď jen píšu, myslím ten odchod. Lehké jsem to ovšem neměl. Chtěl jsem shodit paletu, prokopnout v ní díru, rozdupat všechna kiwi a tak, jen pro zábavu. Když ta kokotská práce konečně skončila, měl jsem chuť řvát štěstím, ale to bych potom vypadal jak naprostý kokot. Takže jsem musel opět držet své emoce na uzdě.
Chvíli po tom, co jsme dorazili domu, přijel na návštěvu i Alistar s nějakou Francouzkou. Opravdu vzrušující… hráli jsme chvíli karty a potom odjeli. Mezitím dorazil Felix. Udělali jsme si společně k večeři sendviče, on mi vyžral polovinu věcí, ale to už tak chodí, když k tobě jezdí kámoši na byt. Moc dobrý pocit z toho teda nemám, ale nechci být za čůráka.
Další problém nastal, že tu lidi nejsou připraveni na můj humor. To, že řvu, nadávám a čumím zle, nemusí nutně znamenat, že jsem nasraný. Když jsem nasraný, tak to poznáš… Jenže oni neoplývají takovou dávkou sarkazmu jako já, no a to je na prd, jak by řekla Korektorka. Já bych ovšem volil jiná slova.
Na úpravu fotek jsem se dnes vysral. Místo toho jsem se podíval na Román pro muže, docela vtipné. No a ve tři čtvrtě na jednu konečně můžu napsat ‚dobrou‘. Zítra bude v práci prdel…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s