Mám ostrov

15. 5. 2016

Místo toho, abych těžce pracoval nad mým skvělým projektem, myslím deník, vole, dělám hovno.

IMG_7806

Wow, devět a už jsme vzhůru. Tak teda hurá do nového dne. Naivní představa o tom, jak budu pracovat nad deníčkem, se rychle rozplynula. Jenže už mi chybí dva dny, situace je kritická. Musím to vzít do svých rukou. To víš, že jo, jen klid a hlavně to moc nehroť. Tak fajn, přeci jenom moje lenivá strana mi pomáhá se nepřepracovat, musím ji poslouchat.
Dlouhá sprcha mě jistě krásně nakopne do nového dne. Jenže kluci ještě nevstali, a tak jsem měl chvíli, kterou jsem mohl věnovat svému milému deníčku. Jenže se to píše pěkně na hovno, když okolo tebe začínají chodit lidi a hraje do toho muzika. Takže jsem se na to vysral.
Adam se opět rozjel a začal dělat palačinky k snídani. Skvělá práce, kámo. Palačinky byly na dvanáctou. Snídaně jak vyšitá. Ludvik koukal na nějakého průvodce, co by rád viděl. To je jedině dobře, plán je chvíli cestovat s ním a já tohle plánování naprosto nesnáším.
Já ovšem musel nějak tento zcela nudný den obohatit. Hair action II může začít. Chtěl jsem vlastně jen přistříhnout vlásky, co trčely, a zkrátit strany. Jenže Wiebka to minule trochu posrala, Ludvik to dosral a Adam dělal, že to chce zachránit. Takže jestli jsem předtím nevypadal jako kokot, teď je to zaručené. Jen se koukni. Další dlouhá sprcha a dvě hodiny byly v mžiku pryč. Já měl sotva sepsanou polovinu pátku a kluci navrhli kouknout se na film. Chvíli jsem vzdoroval, ale nakonec jsem to nedal a podlehl v domnění, že ještě přeci mám dost času. Nesnáším ty víkendy, večer se pokaždé zatáhne a já se vyseru na psaní a další den to není o nic lepší. Potom však přijde další den a já bych rád psal, ale v mé hlavě zůstane naprosté hovno. Fajn, tak tedy film.
Podíval jsem se s kluky na Lego příběh a další dvě pánve popcornu padly jako sváča. Západ slunce a je na čase sundat prádlo ze včera. Ten neuvěřitelný pocit, když tvoje oblečení voní po aviváži. Chápu, že je to pro tebe normální, ale ty jsi ještě nebyl na Zélandu.
Ledy se hýbou… konečně. Rozum se dostal ke kormidlu a já sedím a píšu. Slunce zapadlo a mě nic extra nenapadlo… tohle bylo omylem. No jo vlastně, Adam asi před dvěma hodinami zadělal těsto na chleba. Čteš správně, vaříme, pečeme, prostě jedeme bomby. Holky jsou slabej odvar oproti nám. Jenže na ten chleba musíš čekat 3 hodiny, a to nedělá nic, jen leží přikrytý mokrým hadrem. Potom patnáct minut hnít a na další hodinu do trouby. To by mě bavilo. Ještě, že to budu jen žrát. A není to žádná metafora…
Během toho, co jsem psal, jak hrozně dlouho ten chleba potřebuje, přišel čas i na Adama. Znovu hnít těsto a položit chleba do trouby. Jeee, to je roztomilé, když kluci vaří. Aspoň pro mě.
Další debilní film a při něm přišla přestávka i na chleba, který se trochu spálil. Takže kůrka byla černá, ale vevnitř byl krásně měkký. Film pokračoval, ale já jsem se na to vysral… dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s