Mladý Jedi

16. 5. 2016

Klávesnice zamrdaná od bahna, ale nenaděláš nic. Deníček je zasraná povinnost.

IMG_7844

Nejradši bych napsal zasraný den, ale to, že mám teď na píču náladu, neznamená, že den byl na píču. Takže poslouchej hezky od začátku. Ranní hodiny nepřinesly jako obvykle žádné vzrušení, jen výtečný sendvič se slaninou a vajíčkem. Vím, že tě to nezajímá, ale je to můj blog.
Moje představy o dnešku však nebyly takové, jak začal. Opět jsem se objevil na druhé straně pásu. Vzrušující moment přišel ve chvíli, kdy jsem dostal takový menší záchvat hyperaktivity. Naprosto mi to připomnělo dětství. Je to chvíle, kdy máš mrtě energie, ale není co dělat. Jak když jsi sjetej, ale místo toho, abys byl na párty, smrdíš v bytě sám. A já jsem byl uzavřen naprosto stejně, když přišel nájezd. Stál jsem za tím zasraným pásem a jen pokládal boxy. Takže jsem sebou házel do rytmu každé debilní písničky a snažil se usměrnit svoji energii. Moc se to nedařilo.
Můj nový sestřih zaujal celou baličku. Paráda… Přišla ke mně i jedna stará paní z kontroly, ne, není to další píča. Tahle je hodná a milá. Povídala mi, jak se máš, mladý Jedi. Jakože cože, co jste to řekla, moudrá stařenko… Zvolil sis svou cestu přes víkend. To snad není pravda, že tahle paní toho ví víc o Star Wars, než Ludvik.
Přestávka, čaj a mandarinka. Kdyby náhodou té energie nebylo málo. Patnáct minut uplynulo, jdeme zase bomby… sakra, klid, moc pohybu nepotřebuješ. Kurva, já snad chci opět pokládat ty zasrané krabice na sebe. To mi aspoň bere nějakou energii. Ooo, tvé přání je mi rozkazem… Kdo že to řekl. Čtvrt před dvanáctou se všechno vrátilo do starých kolejí. Opět jen ta nejlepší zelená kiwi. Boxy padaly jako svině na porážce, jenže ne moc dlouho. Přeci jenom ta dvanáctá byla blízko a přestávka je svatá věc.
Jelikož a protože se měnila kiwi, tak se přesouvaly i palety a další sračky. Jen další přestávka pro mě. Vše se srovnalo a my naprosto soustředění jen na jednu věc jsme skládali krabice, jak se nám chtělo. Jelikož nejdůležitější bylo nalepit nálepku na Ludvikova záda a opačně. Mě teda víc baví hra na paranoiu, kdy si Ludvik kontroluje záda každých 5 minut, ale on se bavil lepením. Taky mu to dneska šlo, kokotovi. Ještě chvíli a měl bych papírový plášť…
Sluníčko se zatáhlo a přišly mráčky. Naštěstí si jich všiml Ludvik a já si vzal dvouminutovou uvolněnku z práce kvůli prádlu. Yes, usměrnění energie. Dupal jsem do toho, jak kdybych dobíhal tramvaj v Praze, a ještě že tak. Přiběhl jsem přesně na čas. Kapky sotva osvěžily moje oblečení. Rychle jsem to sundal, ale kohopak tu máme na zahrádce, Lars a Felix. Ach jo, ty dva vocasové se zpaštikovávaj v autě a nemohou sundat moje prádlo, když začíná chcát jak svině.
Sprint zpět… V práci mě napadlo, jak vlastně nebezpečné mohou být místní řeky. Jeden příklad, vedle Motueky je jedna řeka. Její délka není víc než 50 km a na jejím ústí je docela velká. Jenže ona může být o pár hodin dvakrát větší, když bude dostatečně chcát. A teď si představ, že jsi někde na treku a přebrodil jsi malou říčku, počasí se posralo a ty jsi v píči. Kurva, to mě nikdy předtím nenapadlo.
Zpět k práci… Mám dojem, že po poslední přestávce se Andy a Juli dohodli, že nás naserou. Jelikož navolili rychlost stroje na supermegamocrychlou plus nitro. Super, a kdo to má stíhat. Ještě prohodili boxy na lajnách. My jsme byli zmatení jak já, když se se mnou baví pěkná kočička, a já jen kývu hlavou, abych neřekl nějakou sračku. Na situaci jsem jen řekl Ludvikovi, že v 4,30 odcházím, ať se děje co se děje. Jenže jak mávnutím kouzelného proutku přesně v 4,30 bylo všechno na svých místech a my mohli bez pocitu viny opustit práci včas.
Stavili jsme se doma pro věci a jeli do města. Nákup, internet, vrácení holicího strojku a následný záchvat vzteku, i když moje nálada už byla načatá tím, že přijdou kluci na návštěvu, a já musím dělat debilní deník, protože to kurva nějak nestíhám poslední dobou. Ještě k tomu ten zasranej Šmoulafoun mě totálně dosral. Nemohl jsem doplnit kredit pomocí karty a ještě k tomu to trvalo dlouho, než jsem to zjistil, zasranej server. A když něco trvá dlouho, tak mě to sere, plus k tomu se to nepovedlo.
Doma už nás čekalo pár ocasů a moje nálada na ně nebyla připravená. Obzvlášť, když jsem zapadl na naší zahrádce a k tomu mi spadla klávesnice do bahna.
Večer pokračoval a já psal debilní deník, zatímco se všichni bavili. Občas mě pěkně mrdáš, deníčku. Ale co, mám to za sebou pro dnešek, takže si polib prdel.
Dobrou.

2 comments

  1. Klokan · 29 května, 2016

    takhle být napsaný všechny dny, kupuji knížku 🙂 keep going

    To se mi líbí

Napsat komentář k Šmudla Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s