Žebra k večeři

13. 5. 2016

Dvojitě poslední den v práci, ale lehké to nebylo. Nedokážu jít dřív spát, nemám na to čas, víš.

IMG_7684

Příjemná snídaně v našem útulném domečku a celá naše parta vyrazila na poslední společný den v práci. Pomalu přichází velké změny…
Slečny naklusaly k pásům a my za ně. Cvak a kiwi začala padat na pás. Naše těla nenaplňovalo moc energie a nadšením. Já jsem byl pěkně unavčo z práce za posledních pár dnů a moc jsem toho nenaspal. Ludvik s Lisou na tom byli však o něco hůř kvůli večernímu cvičení. Do prvního kafe jsme byli naprosto mrtví. Líně jsem se ploužil mezi pásy a pokládal krabice po jedné na paletu. Čas od času jsem musel navštívit Ludvika u stojací lajny, abychom to zvládli. No a pak jsem ho vystřídal, naštěstí se na mě taky nevysral… První přestávka a s ní kafe. Já jsem docela skeptik, co se týče kafe, ale světe div se. Cítil jsem se, jak když ve filmu znázorňuje nájezd koksu. Víš ne, takový ten záběr, kdy xicht se nehýbe, ale pozadí jede bomby. Fresh jak rybičky jsme začali házet krabice na palety, bum bum bum. Další přestávka, ale půlka lidí ještě šaškovala v baličce, jelikož se opět měnily krabice. Nyní nemají tak kýčovitý potisk, nýbrž naprosto trefný název, Family Kiwi. Čím roztomilejší název, tím větší sračky uvnitř. Ano, jsou to sračky… sice to kiwi vypadá v pohodě, ale obsah opravdu není natolik naplňující, jako golden kiwi.
A jak vlastně vím, že jsou to sračky, když jen pokládám krabice na paletu. Jenže časy se mění, přešel jsem na druhou stranu linky. Je to jiný svět, který mi otevřel oči a já jsem rozhodoval o budoucnosti kiwi. Sledoval jsem, jak padá kiwi jedno po druhém do krabice, kecám, jsou to hromady kiwi a nemáš šanci vybrat všechny na píču. Problém však je, že oni hledí na vizuální stránku kiwi a ne na chuťovou. Takže jestli chceš jíst mňamózní kiwi, tak poslouchej. Jen Golden kiwi a musí být měkké, no neboj se toho a kup si ho.
Jenže i tak to nebyly všechny změny. Na druhé straně se nás ujmula nová šéfová. K našemu štěstí to byla Bitch, pamatuješ si ji, ta, co prohlásila, že jsme sračky a snažila se nám zlomit prsty. Jenže dnes Bitch byla neuvěřitelně milá. Vysvětlila nám, jaké kiwi patří do krabičky a jaké ne. Pokaždé, když jsme si nebyli jistí, jsme ji prudili debilními otázkami, a ona s úsměvem na tváři odpovídala. Dobře, Bitch, zasloužila sis přejmenování. Vítejte, Paní Em, do deníčku.
Nová práce, a tak čas plynul rychle a najednou byl konec. Cesta domu a co teď. Holky si pomalu balily a vařit se jim nechtělo. Už zase… Na druhou stranu jedna z kolegyň nás pozvala do restaurace, kde dělá manažerku. Nejdřív se mi nechtělo moc utrácet za píčoviny, ale když je to ten poslední večer.
Všichni hrozně vyklepaní, jak najdeme restauraci, jsme vyrazili do vesnice Kaiteriteri. Jenže tohle milá zlatá není žádná Evropa. Tady nemáš na jednom rohu 50 restaurací. Takže potom, co jsme tam dorazili a vysvětlovali paní manažerce, jakou složitou situaci jsme měli, ona jen nechápavě koukala.
K večeři jsme měli žebra až na Lisu, která vyzkoušela místní pizzu. Žádná hitparáda to nebyla, ale na druhou stranu jsme dostali jako bonus dva zmrzlinové poháry a pití zdarma. No a to se počítá. Při večeři jsme koukali na utkání ragbistu, a když skončilo, jeli jsme domu. K našemu baráčku se již přisral Adam s Felixem. Moc dlouho s námi nevydrželi, postupně se rozeběhli do postele a nakonec i všichni ostatní. Jenže až na Šmudlu.
Já jsem zůstal v kuchyni a pustil si Gympl. Trošku nostalgie neuškodí. Už se těším do Prahy. Sice jsem si tu už zvykl, ale Praha je Praha, co ti budu povídat. Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s