– 1 000

26. 5. 2016

I když je to mínus, je to spíš plus. A dnes jsem si uvědomil, že i když se tu každých 14 dní stěžuji, že nemám o čem psát, snad každý den udělám nějakou píčovinu, která rozzáří daný den.

IMG_8135

Dobré ráno, Šmudlo, zima? To víš, musíš zapnout topení… Kolik vůbec je, ha ještě hoďka spánku. Tak to teda rozjedeme, tu turbínu. Z druhé postele se jen ozvalo, dík kámo. Nejsem jediný, co tu chcípá zimou zabalenýí až po uši do spacáku.
A kurva, co je tohle, budík. Yes, dvakrát odložit a přehodit hadry na pracovní. Vykartáčovat držku a… no a teď si nemůžeme pustit hudbu na plné pecky, protože Felix ještě spí a my nejsme zmrdi nebo. Nicméně i to, že jsme si pustili hudbu potichu, dokázalo Felixe vzbudit. Vajíčka jako vždy a jde se naposledy v mém životě nastartovat Toyota Corona 2.0 GL. Cesta do práce opravdu není dlouhá, a tak nebyl problém jet s hlavou venku, jelikož sklo bylo zamlžené. Naproti jedoucímu řidiči jsem jen zlepšil ráno, soudím podle vysmátého obličeje.
Zase včas v práci, píče, to nemůžu aspoň jednou omylem přijít pozdě. Naběhli jsme k lajnám, ale opět bez Tima. Hned ke mně přišel El a ptal se, jestli jsem přivezl auto. Jasně, kámo, je venku. Tady máš prachy, zde jsou klíčky. Dobrej deal, si to vzal, aniž by to viděl. Ono 500 za auto není zas tak moc. Co vám budu povídat, kupoval jsem ho za 1 500 a prodal za pětikilo. Stejně jsem rád, vím hovno, jestli bych dojel do Christu, a co tam s tímhle krámem… Takže mínus litr za auto, ale na druhou stranu to auto ten litr vydělalo, takže mě to ani moc nemrzí. Až teda na ten dluh Mámě, ale já jsem přeci Šmudla, zmastím to.
Tim místo toho, aby nám pomáhal, jezdil s ještěrkou. Paráda kámo, ale já tu kmitám jak kokot mezi lajnami, abych to zvládl. Protože Ludvik byl pověřen polepováním kiwi s rozměrem 22 a toho bylo požehnaně. Nic si z toho nedělej, že ta 22 ti nic neříká. Zpět ke mně, po první dvouhodinovce jsem toho měl fakt dost. Naštěstí Ludvik není píča a vyměnil se se mnou. Takže jsem se flákal s 22. Což bylo docela v klidu.
Při obědě, kdy jsem se cpal lasagněmi, mi došlo, že nemám nic na véču. Moje maso stále odpočívá v mrazáku a bohužel to není jako brownie. Jebat, nemám čas, musím dojíst lasagne. K Ludvikovému štěstí lajny zpomalily, a tak to v pohodě zvládal sám. Já dělal, že něco dělám, a všechno bylo super. Potom mi však Ludvik poručil, ať mu pomohu najít jednu zatoulanou krabici, která chyběla na téměř dokončené paletě. Prohlídli jsme všechny krabice na okolních paletách a hovno, prostě hovno, krabice nikde. Nálepka nebyla ani v koši, takže co… na jedné krabici budou dvě nálepky. Já s mávnutím pravé ruky ve znamení, no ty vole, jsem cupital dělat svoji práci.
Odbyly dvě hodiny a my stáli se slinou jako Pavlovovi psi a čekali na bonbóny. Velice milé srovnání s tím, kdy jsme tu začínali pracovat a teď. Jee, bonbóny/ piče, kde jsou ty bonbony, už mám hlad. To jsme nevděčníci, co. Třicet minut po druhé padlo poslední zelené kiwi první třídy do krabice. Následně se musel vyčistit stroj od nálepek a byla přestávka. Moje Nike se musely docela zapotit, jelikož bylo zapotřebí zaběhnout domu a dát rozmrazit maso. Ještě, že tohle je Kiwiland, a okno tu můžeš otevřít zvenčí jen rukou, neměl jsem klíče. Maso plavalo v teplé vaně a já běžel zpět.
Velké změny, opět druhá strana. Jenže nebyl bych to já, kdybych nezpůsobil žádný incident. Ano ano, co je, jsem Šmudla. Jsem tu od toho, abych tě pobavil. Když jsem seděl na lavičce a pozoroval, jak kiwi padá do krabic, najednou na mě zavolal El z druhé strany, že potřebuje krabice. Pff, není problém kámo. Čapnul jsem ten největší věžák a hezky mu ho podával přes lajnu, kde se vezou kiwi. Debilní věžák, samozřejmě, že za to nemůžu, se naklonil a vrchní krabice začala padat. V tomhle případě jsem neočekával žádné drama, takže můj mozek nezpomalil čas. Krabice mrdla o světlo, co je asi metr nad lajnou a to debilní světlo přestalo svítit. Takže papírová krabice vypnula světlo. Ne, netrefila vypínač, prostě do toho mrdla tak silně ta papírová krabice, že se debilní světlo posralo a přestalo pracovat. Hned jsem se stal terčem posměchu. Já nenápadně opustil tmavý kout naší baličky s větou na ústech: „Takže dámy a pánové, nikdo nic neviděl, jasný.“. Potom jsem se zeptal Em, jestli to mám nahlásit šéfovi, kašli na to. Jo, přesně tohle jsem chtěl slyšet. Na konci dne nám jen Juli řekla, že zítra končíme a máme tu nějaké občerstvení po práci.
Doma přišlo plánování, nesnáším to. Předtím mi tohle zařizovala Maminka. Maminka byla můj manažer a já s tím neměl žádný problém. No a teď to musí dělat sám. Když jsem si stěžoval tátovi, tak mi na to řekl: ,,Tohle je svoboda.“. Tak to si strčte do prdele, kde je můj manažer.
Zavolal jsem klukům z Christu a domluvil si auto na cestování, no možná si ho koupím. Veřejně vám tu děkuji, pac a pusu. Sice potom budu muset žrát trávu, ale to i tak dělám s Ludvikem.
Dobrou.

IMG_8133

Bombonová přestávka.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s