Den instantní sračky

19. 5. 2016

Probouzí se ve mně temná strana. Jsem připraven se odvrátit od kiwi. Je to jen otázka času.

IMG_7902

Dneska po ránu jsem měl pocit, že můžu zůstat déle v posteli. Jelikož k snídani byla instantní polévka, která nevyžaduje nijak složitou přípravu. Mýlil jsem se… Já dokážu být občas natolik zmatený, že mi to zabralo skoro víc času, než vajíčka se slaninou.
Práce začala buzerací. Donutili nás řídit se striktně všemi posranými pravidly. Byl jsem vynucen sundat svůj řetízek s křížkem. Chápu, že ty to nechápeš, ale já si ho nikdy nesundavám. On mě totiž ochraňuje a mám ho od 3 let. Jasně, že jsem ho od té doby párkrát sundal, nebuď chytrej… Tohle všechno se dělo kvůli dvěma pánům… Jeden byl s cédéčkem na hlavě, nevím, proč si vzal čepeček, když vstoupil do baličky, ale to je jeho boj. A druhý se sníženým průzorem pro oči. Tito pánové měli za úkol zkontrolovat naši baličku. Vlastně jen chodili a dělali to, co Tim…
Já otrávený ze včera jsem nahodil nasranej xicht. A že mi to jde. Ludvik dnes ani nezkoušel po mně lepit nějaké posrané nálepky. Ono to bude taky tím, že volného času jsem moc neměli. Stroje zase jely , jak Češi na výprodej. Po hodině kmitání mi došlo, že se na to musím vysrat. Zpomalil jsem a sral na to. Nebudu se přeci namáhat, jsem v práci.
Dva pánové stále chodili po baličce, ale my už seděli na obědě. Další dávka čínské polévky dala mým střevům i okolí zabrat. To musí být hrozné sračky. Vzrušení přišlo tehdy, když někdo z druhé strany shodil hromadu krabic. Všichni se začali smát, obzvlášť Em. Jen škoda, že jsem ten její úsměv nestačil vyfotit. Zajímavé je, že když se stane podobná věc, jako že se něco posere nebo tak, všichni mají v píči a pracují dál. Takže jsme se minutu smáli a potom to jelo ve stejném tempu. Jelikož pánové stále byli v baličce, nedostali jsme bonbony. Na druhou stranu se musel dodržet striktně čas přestávky, což mě potěšilo. Co mě ovšem nepotěšilo byl super nájezd únavy na poslední hodině. No ty vole, byl jsem opravdu moc. Ne, nebyl jsem unavčo, ale opravdu unavený. Jen jsem se modlil za konec tohoto týrání dětí.
Jenže týrání dětí se po poslední přestávce ještě prohloubilo. Našeho kolegu Tima vystřídal nějaký týpek. Měl jsem pocit, že ho našli někde na ulici. Šlo mu to jedna báseň… Proto jsem dostal nápad, že ho vystřídám. On stál u lajny, kde se musely krabice zavírat, no a na to musíš mít grif. On ho neměl a jednu krabici balil jak já dvě možná tři. Nejde ti to, nevadí. Pojď skládat velké krabice, na to nemusíš být tak rychlý. Jenže Juli řekla, že bude dělat jen tuhle práci. Super, kvůli nějakému kokotovi to odseru já a Ludvik. Chápeš, že bych naprosto skvěle rozdělil práci. Jeden z nás by dělal zavírací lajnu, občas by přišla výpomoc, a další by dělali zbytek napůl. Takhle jsem dělal zbytek skoro sám a Ludvik s kokotem stáli na jedné lajně, jelikož on občas ani nestíhal zavírat krabice… Tato tyranie naštěstí skončila a my šli domu.
Dal jsem si asi hodinovou sprchu a potom véča s filmem. No a v tuhle chvíli se najednou v mé hlavě objevil rozum a já upravil fotky asi za 11 dnů. Joo, konečně, zítra hezky nahodit na blog. Bohužel bylo zapotřebí ještě sepsat deník, a tak jsem se podle plánu v 9 do postele nedostal. Smutný příběh… Dobrou.

IMG_7906

Takhle nemá vypadat pokožka Pražáka.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s