Mt. Arthur III

22. 5. 2016

Ano, vím, že je to trapné chodit x krát ten samý trek, ale věř mi, pokaždé to bylo jiné. Plus moje toyotka mě moc nepotěšila. Jsem kvůli ní v pěkně složité situaci…

IMG_8018

Čtyři dvacet, dobré ráno, Šmudlo. Nezapomněl jsi, hokej a potom trek. Jako ne, ale ta vstávačka mě zabíjí. Naštěstí všechny věci byly přichystané ze včera a Ludvik jen připravil palačinky. To je hodný kluk. Já mezitím zjistil výsledky Rusko:Finsko a nebyl jsem potěšen…
Ve městě jsme se napojili a sledovali Kanaďany s USA, docela vzrůšo, ale tolik jsem to neprožíval. Potom se Ludvik ještě koukal na finále Bundesligy. Já naprosto žeru fotbal, jak tam každou chvíli někdo spadne a potom vlastně vymýšlí, co se mu stalo. Nechal jsem ho to dokoukat a vyrazili jsme na trek. Dostali jsme se až do půli kopce k parkovišti u treku. Proč do půli, no poslouchej. Odvařil jsem spojku, ani nevím jak, ale je v kundě. Děkuji, vesmíre, za další výzvu. Ale tohle sis mohl odpustit, vždyť mě to bude stát tak 500 dolarů, to nemyslíš vážně, ne. Fakt na píču situace a to nemluvím o situaci x, to jsi dosral maximálně. Když jsem zastavil a otevřel kapotu, cítil jsem se jak Pražák, co otevře kapotu. Takže tohle by měl být motor, kouř ovšem nejde z motoru, ale vedle něj. Vím hovno, co je vedle motoru. Stáli jsme s Ludvikem na cest,ě dokud to nepřestalo kouřit. V danou chvíli jsem věděl hovno, co s tím je, takže pokračujeme nahoru na trek. Ujel jsem však sotva kilák a znovu. Kurva proč… Když jsem zase zmateně koukal na část automobilu pod kapotou a kontroloval olej, protože je to jediná věc, co umím zkontrolovat, projel okolo nás chlápek a zastavil. Naběhl k mému autu a začal se vyptávat. Já jsem byl jedině rád… Ukázal jsem pánovi, kde to kouří, a on mi řekl, že je to nejspíš spojka a měl bych to otočit. Parádní trek, co víc si přát. A protože jsme od parkoviště nebyli zas tak daleko, zaparkoval jsem auto v nejbližším křoví, ať nepřekáží, a šlo se na kopeček.
Mt. Arthur přes noc zatáhly mraky a pěkně foukalo. Bylo mi jasné, že je to to nejhorší počasí, které tu zažiju. První úsek k chajdě je stará dobrá část, která je jak pro důchodce. Avšak karty se mění hned, co se dostaneš na hřeben. Je to tu dost osvěžující. Obzvlášť, jsou-li kapky deště zmrzlé a štípou tě do xichtu jako svině. Furt jsem jen čuměl do země a dělal krok za krokem. Ludvik mě poslušně následoval a všechno bylo skvělé, nepočítaje počasí. Čím výš jsme se dostávali, tím víc přituhovalo. Během naší cesty nahoru slovo vítr opět nabralo naprosto jinou dimenzi. Ono, když s tebou poryvy cloumají jako puberta, tak to není prdel.
Pořád jsme se sunuli výš a výš. No a co tu máme, první sníh. Piče, já tu mám víc sněhu než vy na Vánoce, ono vlastně sníh na Vánoce v ČR je spíš oxymóron. Jenže já tu mám sníh. Ooo, to je pocit… Miluji sníh, miluji hory, jenže mraky ne. Protože mraky jsou na píču a mraky se rozhodly s námi dneska vyjebat. Víš takové to ‚ups, spadlo ti mejdlo…‘ Fakt, že vítr mi nakládal ze všech stran, jsem neúspěšně ignoroval. Sněhu bylo čím dál více, moje boty s fejk goratexem stále nabíraly na váze a Ludvik překvapivě šlapal o sto šest. Nakonec jsme se dostali k ceduli 300 m do vrcholu, zde již bylo skoro všechno zahaleno do sněhové pokrývky. K našemu štěstí nebyla natolik zima, aby roztátý sníh ze včera zmrzl do ledové podoby. Tady bruslit nechceš. Posledních pár kroků a vyškrábali jsme se na hřeben. Vítr level up. Chvíli jsem si připadal jak papírový drak. Letěl jsem si na vlně pohody. Posledních 50 m do vrcholu… Xicht ošlehaný větrem a malými kroupami, ale vrchol jsme zdolali. Až mě Ludvik mile překvapil.
Cesta dolu byla větší vzrůšo, každou chvíli klouzání a cobydup jsme byli u chajdy. Dáme sváču a upalujeme do auta. Jasná věc, Šmudlo. Naši sváču však narušila pěkná kiwácká blondýnka. Sám jsem byl velice překvapen a ta prdelka, uuu. Bohužel obklopená rodiči, takže jí bylo tak šestnáct, ale co, byla dobrá. Polovinu z posledního úseku jsem Ludvika tak trošku donutil běžet, ale opět Ludvik poslouchal. On to nebude žádnej čůrák, tenhle kluk.
Naprosto promočení jsme se dostali k autu. Auto, co mám do prdele s tímhle autem dělat. Opravdu pochybuji, že nová spojka bude levná. Na druhou stranu můžu auto prodat tak za pět set a koupit si nové za litr. V danou část roku jsou auta levná a když budu opouštět Kiwiland, cena půjde opět nahoru, plus k tomu ho budu prodávat v Aucklandu. Hypotézy…
Unavčo jsme se dostali domu. Já se ospršil, Ludvik mezitím povečeřel. Potom jsem byl na řadě já a ovšem můj milý deníček. Dneska se dostanu do postele v 9, jak když mi bylo 12 a chodil jsem ráno na trénink.
Dobrou, jo a nechce někdo náhodou auto… je super.

Po mém včerejším prohlášení, že lidi mi tu nejsou blízcí to musel Ludvik zabít. Kámo tvoje načasování nemohlo být lepší. Řekl mi, že mu je potěšením, že mě potkal. Nebudu ze sebe opět dělat tvrďáka včera to stačilo. Ovšem, že je mi taky potěšením, obzvlášť po dnešku.

2 comments

  1. Boban · 11 června, 2016

    Ty chces umrit chlape, jinak si neumim vysvetlit, ze lezes na summit v tomdle pocasi:-)

    To se mi líbí

Napsat komentář k Šmudla Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s