Viděl jsem sníh

21. 5. 2016

Zase mě vzbudil budík, to nemyslíš vážně, ne, vždyť je sobota. Udělanej z internetu jak dylina na Instagramu a plus velké plány na zítra, ale nepřeskakuj.

IMG_7974

Ludvik nám naplánoval včera cestu do města, no mně se moc nechtělo, obzvlášť po ránu. Jenže Ludvík není blbej, měl dost sofistikovaný plán jak mě dostat z postele. Bohužel mě nenalákal na chleba s paštikou, ale udělal to daleko chytřeji. Po včerejším večerním kinu v pokoji zůstal můj laptop. Takže ho milý Ludvik po ránu zapnul a pořádně napálil zvuk, abych to slyšel taky, víš. To je čůrák, co… hned, co jsem se probral, tak jsem mu to musel říct.
Potom jsem ovšem zdržoval se snídaní a konečně jsme okolo 11 vyrazili do města. Cestou tam jsem si málem ustřík. Mt. Arthur byl zahalen sněhovou pokrývkou. Jo jo jo kurva, tak tam musím jít. Ludviku, Ludviku, čum čum čum, sníh, vole. Jdeme tam? Jo, můžeme hned zítra. Dobrý nápad, cestu nahoru už znám i poslepu, ale ty vole, po roce si sáhnu na sníh.
Ludvik a já jsme naběhli ztrestat wifinu v knihovně. On potřeboval sepsat svůj deníček na net a já jsem zase musel dělat hovno. Viděl jsem test drive nejhlasitějšího auta v Evropě, pěkná nuda a potom pár dalších videi. Samozřejmě, že jsem zkouknul i sledovanost na deníčku. Bohužel moje ego už tak rapidně nepostupuje vesmírným prostorem. Překonat gravitaci Země nebude žádná prdel, obzvlášť, je-li můj deníček méně kontroverzní v poslední době. Nevadí, dělám to přeci pro sebe, ne kvůli svému egu. Ani když si to zopakuji 1 000 x, tak to nepomáhá. Další věc, co mě zaujala, byly nové písničky z české hip hop a rap scény. Poslední dobou je to naprosto přeplácané motivačními písničkami. Ne, teď ode mě neuslyšíš obvyklý hate, ale naopak. Pokaždé, když mě deník naprosto mrdá a sedím zpaštikovaný v 11 večer, snažím se něco napsat až do 12,30 a potom v sedm do práce, mrdá mě to. Jenže stačí jedna písnička, kde týpek z hovna šel za snem a hned si říkám, ty jsi ale ubrečenej. Makej a drž hubu a svého cíle dostihneš. Ooo, fakt v to věřím.
Odbyla jedna a posuvné dveře od knihovny se s tichým vrčením zavřely. Nákup pro dnešní večeři, zase čili, ale tentokrát jsme koupili i protlak. Naběhli jsme znovu do hospůdky si zahrát kulečník a ještě stáhnout budku o internet. Ludvik dodělal svůj deníček a já se mezitím zeptal v i-site, kolik stojí pohlednice pro moji babičku a dědu na Ukrajinu. Prýj dva dolary kamkoli, to zní dobře, babi a dědo, čekejte, brzy to přijde. Konečně se dostahoval NFS Most Wanted a doma bude moct začít má nostalgie.
Nostalgie nastala, ale s Felixem a Alistarem, kteří měli klíč od bytečku ze včera. Věděli jsme o tom, že tam jsou, to ne že ne, ale stejně. Furt se nemůžu zbavit pocitu, že mě tu spíš serou. Na druhou stranu nechci být zmrd, ale oni nejsou můj nejlepší kámoš nebo mí blízcí kamarádi. Pro mě jsou to stále nějací random lidi. Promiň, že nejsem otevřený každému buzíkovi. To, že jsme párkrát spolu paštikovali a chlastali, z nich nedělá moje kámoše. To, že jsme se s BFF za x let nepohádali, to z nás dělá kámoše… Myslíš si, že jsem hajzl, jenže podle mě žid žije v každém z nás a já nemám potřebu sdílet všechno se všemi.
Ludvik jako obvykle doma vařil, ještě že ho mám, jinak bych chcípnul hlady. Já sepisoval deníček. Večeře opravdu bodla. NFS už bylo nainstalováno a hned to všechny chytlo. Já hrozně machroval, jak všechny zničím, a tak jsme si hned dali závod, kdo bude mít nejlepší čas. Já jel jako první, po mně Felix (pomaleji), Ludvik (pomaleji) a nakonec Alistar. No a ten vocas mě normálně porazil. Jenže to vůbec nikdo nečekal. Jemu je třicet a spíš bych čekal, že mě vyndá v Mariu. Tak jsem byl setřen. Trošku jsem se začervenal a spravil si náladu v druhém kole. Během půl hoďky se však Felix rozjezdil a nakonec mě celkově dal.
Večer se sunul a k našemu zítřejšímu plánu přibyl další. Kouknout se na hokej a fotbal. Hokej je od pěti ráno a od šesti fotbal. Potom trek a potom si myslím, že jen padnu do postele. Jelikož je na kopečcích sníh, nebude to taková prdel, a nechce se mi podcenit situaci. Takže jsem začal hezky komandovat, co musíme udělat. Přesvědčil jsem Ludvíka, že jídlo a oblečení musí být připraveno ode dneška. Kluk poslouchal, a tak jsme na zítra dost nabití. Jen rychlá snídaně okolo 4 a jede se do města chytat wifi. Kurva, mám přeci popisovat dnešek…
Svačinka na zítra je hotová a Ludvik byl tak hodný a umyl nádobí, abych já mohl mezitím psát deníček a potom společné kino. Předtím paštika, abych vůbec tak brzo usnul… dobrou.

IMG_7969

Doufám, že je to sakrazmus.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s