Čau Motueko

28. 5. 2016

Asi po třech měsících opouštím Motueku, wow. Bohužel žádné super vzrušení jsem necítil, takže nuda. Ovšem den zas tak nudný nebyl, vždy ho dokáže nějaký retard obohatit.
IMG_8168

Wifi hunting.

Půl třetí ráno je skvělý čas na to opustit NFS a daleko lepší čas tě potom čeká ráno. Víš, když je zapotřebí vstát dřív, ale je sobota. Přesně takhle to probíhalo. Jenže Ludvik není žádný sráč a vstal v 9 (tím mám na mysli brzo). Opět nenápadně dělal rámus, který mě dostal z postele. No a já jsem jen dělal rámus. Takže Felix už prostě musel vstát.
Ludvik jako vždy obohatil náš den o nějaké jídlo k snídani, zase palačinky. Už by ses mohl naučit něco nového, kámo… Nikdo nechtěl opustit teplo palačinek, protože jsme věděli, že nás čeká mega úklid. Avšak udělat se to musí, jo a Alistar na nás bude čekat v 11 ve městě. Takže hurá do toho a hovno je hotovo.
Ludvik, který mi přijde v těchto věcech nejvíc zodpovědný, začal hned házet věci do krabic a tak. Mně se do toho vůbec nechtělo, protože jsem měl problém, že moje dva spacáky a karimatka musí být někde nahoře, jelikož dnes spím ve stanu. No a tento fakt mi totálně narušil uspořádání batůžku a to nemám rád. Nicméně jsem opravdu nechtěl být pomalejší než Felix, on je vždy v pohodičce, tak jsem začal makat. Mezitím Felix, který nám včera tvrdil, že je téměř sbalený, si najednou vzpomněl, že potřebuje vyluxovat auto. Takže místo toho, aby nám pomáhal, tak si hrál se svým autem. To by samozřejmě nebyl až takový problém, kdyby si na pomoc nevzal lux. Ale ani tohle není ten daný problém. Problém byl v tom, že milý Felix naprosto zamrdal vysavač. Následně lux přestal sát. Prostě byl přeplněný, stejně jako buchta, se kterou budu v budoucnu spát. Ale zpět od mých zkažených myšlenek k luxu. Museli jsme ještě vyluxovat náš byt a to byl problém. Já jakožto Pražák můžu všechno i opravit lux. Jsem odpojil hadici a všechen ten sráč z Felixova auta byl u nás v bytě na podlaze. Som opravil, brácho. Lux jsme pěkně schovali a celý koberec zametli. Zametat koberec, to je to, co chceš. Mám takový pocit, že jen Pražák a dva Němci mohou zametat koberec.
Jako blesk z čistého nebe tu byla jedna hodina a třicet minut. Hádáš správně, fuck the system… Před dvěma hodinami jsme měli být ve městě a já teprve teď vyrazil za Andym, aby nám zkontroloval úklid.
Jenže Andy nikde, ani Juli. To mi neříkej, že na ně budeme muset čekat. Opravdu čas nazbyt nemáme. Po dvojitém neúspěšném volání přišla sms: Můžete jet klidně do pryč, ale jestli to nebude pěkně uklizeno, strhneme vám to z výplaty. Děkuji, to jste mě potěšil. Jenže byt vypadal líp než před tím, co jsme se tam nastěhovali, takže s klidným svědomím jsme hodili klíče do schránky a já tam zanechal svoji postel z auta. Za to by mi měl vlastně i zaplatit.
Nemůžu tomu uvěřit, jsme na cestě, dobrodružství začíná. Ono začalo hned po 500 metrech u pumpy, kdy jsem volal Alistarovi. Ten retard mi nedokázal vysvětlil, kde se nachází. Takže po asi 30 sekundách bučení do telefonu mi sdělil: „dej telefon Felixovi“. Ten s ním mluvil pět minut. Hned jsem ho za to zprcal, ať mi neplýtvá kredit s tím retardem. Jeden krajíc s Alistarem a mohlo se jet vstříc Richmondu.
Hned, co jsme se dostali do Richmondu, probudil se ve mně dement. Občas totiž rád dělám retardované věci, abych pobavil publikum. Takže dnešním úkolem bylo mlátit se do hlavy polštářem jako dement a na někoho koukat. Mojí obětí se stala mladá slečna okolo 11 let. Já s retardovaným výrazem v obličeji jsem se mlátil polštářem do xichtu, kluci se smáli a chudinka nevěděla, jak na to má reagovat. V Praze jsme na magistrále ukazovali na lidi nůž, to byla švanda…
Dali jsme si oběd a vyrazili na dlouhou cestu do Kaikury, kde jsme se měli potkat s Lisou a Wiebkou. Ano ano, Ludvik jede na mrdačku. Prosím, nebuďte naivní, žádná love story to není, jsou jen nadržení. Ne, nesoudím podle sebe v dané situaci, ale soudím z pohledu jakéhokoliv dvacetiletého puberťáka.
Míjeli jsem napůl zahalené kopce v mracích a postupně se stmívalo. Takže jsem viděl co, pěkné hovno. Rozhodl jsem se dál neztrácet čas a usnul jsem. O přestávce na pumpě mě Ludvik podělal o místo spolujezdce řidičem, když jsem chcal. No a já byl rozespalej, takže jsem byl hnedka nasranej, protože tohle se nedělá. Obzvlášť, prohrál jsi-li kámennůžkypapír. Bohužel to, že jsem byl podělanej o místo a náladu, se nezměnilo. Také proto jsem znovu již neusnul.
Hodinku a půl jsme ještě čekali na holky. Obejmuli jsme se, chvíli pokecali a rozutekli se po pokojích. Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s