Ledovec je zajímavý

5. 6. 2016

No kdybych to věděl, tak bych to vnímal jinak. Jenže překvapit mě je náročné, a tak mě překvapila jen naše večeře.

IMG_8560

Chvíli mi v noci trvalo, než mi došlo, že je mi zima. Víš takové to když spíš a něco není úplně v pohodě, ale stále spíš, tak to moc neřešíš. Po páté ranní přišlo navlékání spacáku číslo dvě. Zbytek noci jsem si náramně užil.
Půl deváté a noc končí. A víš čím, klepáním jednoho opičáka na sklo. Jakože co chceš, zaplatili jste již za ubytování. Ještě ne, musíte nám ,,rozměnit“. To je tak, když nechceš platit v DOC kempech. Zde by se mělo platit, ale přeci jim nebudeš do kasičky, kde není žádná kontrola, házet pade, když to stojí deset. Takže s sebou musíš mít stále pade, abys potřeboval ,,rozměnit“, jenže občas to kontrolují a rozmění ti… Pomalu jsem se plížil z automobilu a za mnou Ludvik. Jenže místo toho, aby se mnou šel dělat snídani, tak něco vymýšlel u auta. Nakonec když jsem byl dostatečně nevrlý, šel se mnou dělat snídani. Vajíčkové sendviče bodly a bylo na čase jet na trek. Hned vedle Mt. Cook Village jsou dva ledovce a na jeden z nich jsme vyrazili. Pro Němce jsou ledovce zážitek. Já, aniž bych si uvědomoval, že ledovce jsou zážitek, jsem viděl tak 5x větší ve třinácti letech.
Nasadili jsme každý tenisky, protože boty od včera nevyschly, jaké to překvapení… Samozřejmě, protože už mi není třináct. Mokré boty jsem nenechal v autě a vyskládal je na střechu společně s ponožkami. Ať to nádherné prostředí trochu znečistí. Když už jsme konečně byli připraveni udělat první krok vstříc dobrodružství, Felix si vzpomněl, že potřebuje srát. Dobrá, Felixi, ale my jdeme na trek.
Nějaký zárodek českého myšlení ve mně stále přežívá a tak mě napadlo, jestli nechat boty na střeše byl dobrý nápad. Jenže jsi na Zélandu a ještě k tomu v horské oblasti, takže moje smradlavé boty nikoho nezajímají. Opatrně jsme si to šlapkali po vyježděné cestě od džípu. Proč opatrně, každý mylný krok nás mohl stát další mokré boty a to nechceš. Já měl svoje oblíbené Nike a Ludvik klasické New Balancky. Prostě boty do sněhu jak dělané. Cesta odsejpala a taky se zhoršovala. Na to mi Ludvik prozradil, že jestli to takhle bude pokračovat, že na to sere. Jako chápu tě, taky nechci mít mokré botičky… Nakonec jsme se vyškrábali na malý hřeben sutin z hor. Myslím si, že ho vytvořil ledovec, ale netušákuji jak. Nafotili ten úžasný ledovec a šli zpět. Jak lehké napsat, ale provést to nebylo tak lehké. Cesta dolu tak 50m byla hezky ušlapaná. Náš super vzorek vhodný maximálně na suchý asfalt nám zaručil zábavu. Jako zkušený kamzík jsem se toho moc nebál a vyrazil první. Ludvik byl pohotový a začal mě točit. Kupodivu se nic nestalo. Já jsem také nic zásadního nenafilmoval a šlo se zpět.
Další zastávka, Twizel neboli Tvajzl. Něco k jídlu a jelo se k pískovcovým skalám. Cestou tam mi došlo, jaký rozdíl je mezi 14 dny dovolené v Evropě a na Zélandu. Je to směšné, jelikož jsem-li v Evropě a jedu na 2 týdny někam, je to naprostá bomba. Jsem-li na Zélandu tak je to naprosto normální a může se to i zatáhnout a nikoho to nevzrušuje.
Čtyři kilometry před pískovcovými skalami byla cedule ‚zaplať 5 dolarů za vstup‘. Vstup vypadal jako klasická branka od ohrady. Taková ta vrata po pás. Klukům jsem prozradil tajemství, že jsme již zaplatili, a jelo se dál. Nádherné pískovcové skály mě dostaly na kolena skoro jak včerejší trek, ale jen skoro. Skoro mi došla paměť v telefonu, takže jedeme dál. Když jsme opouštěli daný pozemek a já uzamykal vrata, neodolal jsem a musel zkontrolovat, jestli my jediní jsme takoví čůráci a neplatíme a nebo je tu takových opičáku víc. K mému překvapení kasička byla téměř plná. Opravdu jsem se musel držet, abych ji omylem nevyrval ze země. Jenže to bych to potom musel napsat do deníčku a to se mi nechtělo. Stačilo, že jsem okrádal stromy cizích na jabka… Pamatuješ, loupežník Šmudla.
Jako správný navigátor jsem promrdal náš kemp a my se museli otáčet. Rychle jsme nasbírali dřevo na oheň a Felix ho rozdělal. Naházely se dovnitř brambory a nyní trpělivost růže přináší. Takže tak 45 minut, než se brambory udělají. Ludvik vymyslel naprosto zabijáckou kombinaci: tuňák, brambory, fazole v omáčce, kukuřice, sýr a cibule. To byl ale lektvar, ale stejně jsem měl hlad… Ještě jsme smrděli u ohně a když chcípnul, šlo se do aut. Deníček a dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s