Poslední kiwi

27. 5. 2016

Euforie nastává, je tu odpočinkový čas. Už se na to těším, ale v práci byla jako vždy nuda, až tedy na párty.

IMG_8163

Joooooooo, poslední den v baličce. To bylo vstávání. Naprosto stejné jako obvykle. Jenže, poslední den, vole. Jo jo jo, pojď mi. Naběhl jsem za plotnu a položil na pánev 150% obvyklé dávky slaniny. Poslední den, co chceš.
Po včerejším balení na nás nic jiného nečekalo, jen se na nás Em opravdu vysrala. Ono to bylo celkem jedno. Práce moc nebylo a my se jen nudili. Házeli po sobě kiwi a dělali další užitečné věci jako vždy. Co mě ovšem potěšilo, bylo opravené světlo ze včera. Paráda, nebudu mít problém. Objevil jsem novou super vychytávku na Ludvika. Kiwi padá po jedné straně lajny do krabice a potom po druhé, prostě na střídačku. No a ty měníš boxy. Já jsem byl tak hodný, že jsem bral prázdné boxy z místa, kde by do nich měla za chvíli padat kiwi. Potom jsem Ludvikovi oznámil, že tam nemá box. On úplně, a jéjé. Aniž by věděl, že jsem to udělal já. To jsem ale zloduch.
Další hoďku a půl po přestávce padalo kiwi do krabic, ale nic víc. Nuda nabírala na obrátkách, dokud všichni neodešli na oběd. Těstoviny a kuře ze včera… A je tu posledních x minut práce, další přestávka nebude. Přibližně po 68 minutách se stroj zastavil a my poslali poslední krabici po pásu. Jo jo jo…
Uklidila se celá balička, my si vzali nějaká kiwi na památku a je čas na párty. Andy položil na stůl tři basy piv a byl ten pravý čas začít chlastat. Nevadí, že to bylo těsně po jedné hodině. S flaškou v ruce jsme pokecali s Crisem (týpek, co dělá krabice, profík) a nakonec jsem ho stáhl o chleba. Protože samotnou paštiku moc nemusím. Než jsme stačili zaběhnout domu pro paštiku, polovina lidí se rozutekla. Takže párty skončila jo, pěkně na hovno. Já namazal chleba a šlo se domu. Cris nás doprovodil a vzal si podíl z krajíce. Řekli jsme mu sbohem… To je přesně ta chvíle, kdy bys měl být smutný, ale já nějakého Crise z kiwilandu mám v píči…
Doma bylo x lidí, co chtěli sprchu a kuchyň, fajn. Postupně jsem se přes sprchu, večeři, pokec a film propracoval k deníčku. Upravil fotešky a sepsal dnešek. To jsem šikovný kluk, že. Ale když už ten deníček napíšeš, chceš se o něj i podělit s fanoušky. Ano, myslím tebe, Mami, a k mému údivu to čte i BFF. Víte, my dva nejsme typ člověka: šprt. Takže uvidět v našich rukou knížku je poměrně vzácný okamžik. Taky proto moje gramatika vypadá tak, jak vypadá, pardon. K čemu tohle všechno… Podle slov BFF přečetl skoro všechno, jakože cože. Neblázni, kámo, vždyť už je to skoro jak jedna tenká knížka… No a abych se s tebou a Mámou podělil o deníček, bylo zapotřebí jet do města. A 11 večer je ten správný moment pro cestu do města. Free wifi budka není frekventovaná, a tak není problém najít místo k zaparkování. Kdyby to nebylo tak důležité, tak to sem všechno nepopisuji. Opravdu je někdy těžké najít free wifi. Nasdílení mi trvalo trochu déle, takže obličej Felixe se proměnil v nepříjemný. Mám v píči jeho problém.
Po dvanácté jsme se konečně dostali domu a já s Felixem jsme usedli k NFS. Mně to vydrželo něco po druhé a Felix šel spát ve 4. Dobrou.

Po začátku párty se mě Andy zeptal, co jsem dělal předtím. Já mu prozradil svoji skvělou zkušenost s jabkami a obzvlášť s Rossem Bossem. Andy to komentoval tím, že musím mít minimálku, jo to vím taky, a že Ross Boss je hajzl. Nekecám, opravdu to řekl.

IMG_8149

Poslední minuty práce.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s