Vzrušující sprcha

6. 6. 2016

Další přesun směrem na jih. Další trek, další sníh, další zážitky…

IMG_8702

Sluneční paprsky prozářily naše zadní okno, shodou okolností jsme tam měli hlavy. Když jsem se probral, Ludvik byl ještě zakuklený ve spacáčku a pouštěl bubliny. Kouknul jsem se na hodinky. Devět, kdo že tu strašil, že bude v osm vzhůru. Tak už tedy vstávej, Ludvíčku…
Nesnáším, když musím ven, je tam zasraná zima a nic víc. Víš, to není žádná prdel vylézt ze dvou spacáku do mínus do tolika ani neumím. Nicméně jsem to dal, další životní úspěch je za mnou. Otočili jsme auto, aby nám to sluníčko rozmrazilo i přední okno a na kapotu položili dosušit boty. Štěstí, že je stále sunshine, nechtěl bych mít prochcané boty. Naše snídaně začala tím, že jsem nemohl najít svůj nůž. Protože mě hlad docela ničil, tak jsem se na to vysral a šel kuchtit. Vzal jsem naši malou pánvičku na volské oko, opravdu není větší, a šel dělat vajíčka na sendviče. Když jsem sežral oba sendviče, došlo mi, že k nim mám i majonézu. Tak hlavně, že mi to došlo. Myšlenky na nůž mě neopouštěly, a tak začalo hledání. Byl jsem si jistý, že je v autě, ale to není dobrá zpráva. V autě je další tisíc věcí, které jsou všude rozházené, protože jsme líní. Po patnácti minutách hledání mi došlo, že než jsem šel spát, položil jsem si nůž pod matračku, aby mě netlačil, ach jo…
Nastartovali jsme Hondu ,,řadím sama, ale moc mi to nejde“ a vyrazili do Wanaky. Úspěšně jsem jí projeli, při pohledu na cenu benzínu v tomto městečku se mi udělalo špatně. Takže rychle pryč. Za ní hned začínají nějaké kopečky a Ludvik nám naplánoval jeden trek. Na parkovišti začaly klasické přípravy a mohlo se vyrazit.
Cesta nahoru však nebyla ledajaká. Od rána byla Wanaka zaplavená nízkou inverzí. Co to znamená… fotky na vyhoň si péro. Ani ne po hodině šlapaní jsme minuli mráčky a dostali se nad ně (čekuj panorama selfie na FB). Po překonání těchto mráčku už nás žádný mráček netrápil. Trek však ještě nekončil, museli jsem si máknout další hodinu, ne-li víc. Ovšem vrchol jsme dostihli. Za odměnu jsme si dali tuňáčka s chlebem. Jako jsem backpacker, ten, kdo ví, ten ví a ten, kdo ne, tak tě to ještě čeká. Jenže z vrcholu nebyly tak pěkné fotky jako 20 m od něj. Bohužel pro nás nějaká fantastická čtyřka se tam usadila na čajík a i když viděli, že my bychom si tam rádi udělali foto, nikam nespěchali. Málem jsem k nim šel je slušně poslat do pryč. Jenže moje trpělivost je čím dál na vyšší úrovni, takže jsem se dočkal. Ty vole, kde jsou ty časy, kdy jsem mohl poslat nějakého kokota v MHD do píči. To byly zlaté časy, teď cítím, jak moje koule splaskávají. Ony zase narostou v Praze…
Cestou dolu jsem se s Ludvikem rozhodl jít přímo z kopce dolu. Proč ne, když je tam štěrk. Šlápneš, pata se ti propadne, vyskočíš a znovu. Štěrk tě brzdí, takže to je super lehké na stehna. Někdy to zkus. Štěrk společně se zábavou skončil. Nyní šlapání dolu. Jenže ta cesta dolu byla dlouhá jak prase. To mě nijak netěšilo, obzvlášť po pár uběhnutých úsecích, kdy se moje nehty na nohou zarazily do prstu. Poslední dva kiláky už mě začaly pěkně srát. Jenže Ludvik měl tendenci mi zlepšit náladu tím, že se mu chtělo hrozně srát. Ludvik to stihl a já si vyměnil boty. Jaký to skvělý pocit.
Protože jsme se zpotili jako prasata, museli jsme dát sprchu, jezero se zdálo jako skvělý nápad. Je to skvělý nápad, když je venku 30, ale pokud je venku sotva pět, děláš to jen proto, abys to mohl napsat do deníčku. Felix se rozhodl, že to není nic pro něj, teplouš. Ludvik mě podržel a běželi jsme do jezera. Můj penis zmizel a koule ještě víc splaskly, zasranej Zéland. Na druhou stranu to byla fakt prdel.
Ještě jsem naběhli k tomu wanackému stromu. No nekecám, fakt to tak popisují na tabulce, co je vedle něj. Je tam #TheWanakaTree. Jsou hodně progresivní s tím hashtagem. Následovala cesta do Queenstownu. Měli jsme v plánu přespat v jednou free kempu, kde jsem již byl s P a H., jenže je jen pro ty, co mají hajzl na palubě. Takže se Ludvik zesral, jelikož může dorazit kontrola a nekompromisně nám dát 200 dolaru pokutu. Stačí, že jsem tu jak levná pracovní síla. Takže jsme to opustili, přejeli Queenstown a jeli do jednoho DOC kempu. DOC znamená, že je tu pokladnička, ale ne pokladnice. Takže jestli se pokladnice neobjeví ráno a my opouštíme kemp v sedm, nebudeme platit. Chápeš ne, jak to funguje.
Udělal jsem si večeři a šel psát deníček. Ludvik mezitím zjistil, že lyžovačka na jeden den stojí 130 dolarů. Takže přede mnou je dilema, lyžovačka či nelyžovačka. S těmito myšlenkami jsem se vydal do postele. Jenže vydat se do postele a ležet v posteli jsou dvě odlišné věci. Protože nevím, jakej vocas dělal tuhle postel, která je naprosto zbytečně vysoká, aspoň pro mě. Takže dostat se do postele bude zase super náročné, až se u toho většinou zpotím. Popřej mi hodně štěstí a já jdu spát, dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s