Welcome to The Zhumpa

29. 5. 2016

Je to tak, jsem zpět. Cesta byla náročná, ale my ji překonali a teď mě čeká zasloužený odpočinek. Kecám…

IMG_8316

Slyšíš ten zvuk, jak se vlny lámou. Voda hýbe kameny, které utlumené vodou se mlátí o sebe a znovu a znovu a znovu. No a teď se mi chce chcát. Opouštím své dva spacáky a nic si neoblékám, to už mám za sebou od včera. Postavím se na kamenitou pláž, poslouchám tu vodu a pozoruji moře. Mraky stále zahalují hory a vítr směřuje moje chcanky doleva. Myslím na depresi, na situaci x. Ne, už nejsem v depresi, ale opravdu to nejde, přestat na to jen tak myslet. Je to zvláštní, protože jsem chtěl zažít věc jako tuhle a buď rád, že nevíš, o čem mluvím. Chtěl jsem si vyzkoušet ten pocit, jaké to je, jak to budu prožívat já, na kolik je to těžké. Jenže i když jsem v dané situaci, všechno se zdá abstraktní, nedokážu popsat, co cítím. Ani o sobě nemůžu napsat, že jsem na dně, ale pravděpodobně bych měl být. Jsem magor, jdu ještě spát…
Šmudlo vstávej, kolik je… pozdě, tak už vstávej. Wiebko, jak jsi mi chyběla. No nic, lepší je Wiebku neprudit a vstát, obzvlášť, když jsem byl v 9 venku. Jenže poskládat věci do Felixova auta není prdel, takže Wiebka jako vždy seděla v autě a čekala na nás s nasraným xichtem. Jenže Wiebko, my nejsme žádný kokoti a máme plán, jak ti zlepšit náladu. Holky do auta a následujte nás, prosím.
Po pěti minutách řízení jsme byli na daném místě. Desetiminutový trek k vodopádům, kde jsou hejna mladých tuleňat. Opravdu mě to překvapilo, protože tuleňů tam bylo nespočet. Hezky dováděli a hráli si, jsou docela mírumilovní. Takže Wiebka má super náladu a je čas se posunout. Další plán byl nějaký trek po pobřeží s nadějí, že uvidíme plejtváky. Ovšem na i-site nám prozradili, že máme spíše nulovou šanci něco vidět, takže jsme se na to vysrali a šli na kafe.
Rozloučení se slečnami a jelo se do žumpy, teda Christchurch. Nic moc zajímavého jsme neviděli, takže tak. Kluci mě vyhodili u H doma a jeli pryč. No a já jsem zase tady. Upřímně řečeno jsem byl trochu vzrušený a vystresovaný. Takový ten pocit, když stojíš těsně před startem závodů. Ty vole, to není můj problém, že ten pocit neznáš. Byl jsem vzrušený, protože mě tu neznají jako nějakého týpka, ale jako Šmudlu. No a víš, to je úplně jiný pocit. Měl jsem divný pocit, abych neřekl nějakou sračku nebo tak. To, že někdo tvrdí o mém blogu, že je na píču, je mi naprosto jedno. Jenže jako člověk nechci být na píču. Víš, to mě trápí…
Po mém příjezdu mi hned Dalibor ukázal moje autíčko na cestování a šlo se do kuchyně. Bohužel mě nenapadaly žádné super historky, kterými bych dokázal pobavit. No jo, krize… Avšak už každý si přečetl, jak kupuji paštiku. Jo, to byla švanda. Společně s H jsme se odtrhli a šli se ohřát ke krbu. Já jsem mu vyprávěl zážitek s Khatou a Kazaškou. Chvíli na to, co jsem celou historku dořekl s velkolepým finišem, si k nám přisedl Dalibor. A podle slov H jsem měl začít znovu. Fajn, tak tedy poslouchej, Dalibore… H mi mezitím udělal čaj a přinesl salát. Piče, takhle to má vypadat, když přijede celebrita. No, ale to je teprve začátek. Protože si všichni všimli, že člověk, který mě krmí v daný moment mého pobytu na Zélandu, je často zmiňovaný v deníčku. Tak se s pohoštěním připojil i Dalibor, který mi věnoval svůj steak s kaší, dva dny starý… Já to s vděčností přijal: ,,Dej to sem ty vole, mám hlad jak svině.“. Nejdřív jsem ovšem dělal zagorku, jakože nevím, jestli je to dobré, ale potom mě to vůbec netrápilo. Maso nebylo gumové, takže to bylo dobré, a hlavně to nebyla posraná zelenina. Ne, ani tohle není konec, kamaráde. Najednou stálo na stole brownies, jenže k mému neštěstí jsem měl jen dva kousky. Bych sežral celý pekáč, bylo to fakt dobré. Samozřejmě, že na úplný závěr nesměl chybět chleba s paštikou. Prostě to bych nesměl být u H doma, abych se tomuto požitku vyhnul.
H šel spát a já si nařídil budík na sedm, protože toho musím zítra hodně udělat. Samozřejmě, že jsem kvůli tomu dostal výsměch od H… Bohužel pro mě jsem zkejsnul u PC až do 2,30, kurva. Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s