East Coast po druhé

13. 6. 2016

Sice jsem to nejel takhle z jihu, ale ono ani není divu, je tu docela hovno až na pár vodopádu. Takže jestli budeš cestovat, tak první East a potom teprve West. Hlavně to nepopleť.

IMG_9200

Pro změnu jsme nevstávali v 7 ale v šest. Ludvik si usmyslel, že musí vidět první utkání Němců na EURO. Jako jo, kámo, mám rád hokej a taky bych rád viděl všechna utkání MS, ale je to jen hra a za rok se bude hrát zase. Hlavně první utkání je vo hovně, prostě první utkání a ještě k tomu s Ukrajinou. Je mi to sice líto, ale Ukrajina je na tom s fotbalem skoro stejně jako s hokejem, tak co hrotíš. Moje blbé kecy ho však nezastavily. Nastartoval auto a letělo se vstříc dobrodružství. Já měl v píči a stále spal ve spacáčku…
Před sedmou jsme dorazili na místo a Ludvik začal hledat stream, já si pouštěl nějaké sračky na YouTube. Jenže uplynulo 30 minut a Ludvik stále nedokázal najít stream. Byl trošku podrážděný a já měl stále v píči, protože jsem si povídal s BFF. Ten vzal mého milého bratříčka na plavčo, aby mu dal trochu bídu. Nevím, jestli jsem říkal, že je to reprezentant ČR. Nicméně můj bratr stejně jako každej vocas se štítí normálního plaveckého úboru a nemyslím tím kraťasy, co ti končí pod koleny, myslím normální plavky. Takže bráško doufám, že to čteš a pro příště se ponaučíš a vezmeš si plavky a ne posrané zátěžovky, se kterými se nedá plavat, pokud to opravdu neumíš. Mezitím Ludvik vzdal všechny pokusy o navázání vizuálního spojení s EURO a naladil rádio jako za starých dobrých časů… Na nás již čekala nejjižnější část Zélandu s východem slunce, jenže počasí opět nezradilo. Foukalo jako svině, do toho chcalo, plus k tomu fotky stojí za hovno a na tu opravdu nejjižnější část Zélandu jsem se vysral. Fakt mě to nezajímá, jako fjordy ano prosím, ale něco tak umělého jako nejjižnější část Zélandu. Ne, děkuji. Žádný z mých kroků nikdy nebude stejný, ale taky z toho nedělám svátek, když chodím.
Vrátili jsme se do města na nákup a trochu internetu, který nám narušil strážníček, co kontroloval parkovací lístky. Sice jsme seděli v autě, ale tyhle lidi si myslí, že je jejich práce strašně důležitá. Stejně jako učitelky občanky, takže jsem neměl chuť poslouchat nějaké sračky jako na občance a jeli jsme směrem na sever k další destinaci. Touto destinací se stala nějaká super bžunda pláž. Nemám rád pláže, je tam prostě nuda jak v Brně… Cože, ten Pražák si vzal do huby Brno, od toho jsem Pražák, vole …Naštěstí pro mě pláž byla kamenitá a dalo se po kamenech hezky skákat. Jako vždy pro mě není nikdy dost dobrodružství. Pomalu jsem se přibližoval ke skále, o kterou se tříštily vlny, abych měl pěknou fotečku do deníčku. Problém byl v tom, že jsem byl moc blízko, kameny byly kluzké, já se nechtěl rozjebat, a tak se v jeden moment moje nožky i s botičkami ocitly ve vodě. Cože, předevčírem jsem byl durch… tahle země mě nikdy nepřestane překvapovat.
Hodil jsem mokré hadry a boty k přednímu sklu a na topení navolil ,,super léto“. Tento režim mi zajistil suché hadry během 30 minut, docela jsem čuměl. Bohužel jsem musel opět do hadrů, protože tu byla další destinace. Nějaké vodopády, uuu vodopády, hele, my v Praze taky máme pár jezů. Tento jez byl ovšem přírodní a trochu vyšší. Dokonce jsme zde potkali pár, který jsme již viděli na Kepler treku. K mému překvapení muž byl z Novosibirsku, takže jsem si oprášil ruštinu, již podruhé za den.
Další destinace měl být další jez, ale já to odpískal. Ono to na fotkách vypadá skoro stejně, takže jsem neměl potřebu tam jezdit. Tím pádem jsme s Ludvikem stihli západ slunce na nějakých Nugetkách a nemyslím ty z mekáče. No jen se mrkni na fotky… Jo a na těch fotkách to nejsem já ta tečka.
Sluníčko zapadlo a já po vyčerpávajícím dnu spolujezdce usedl za volant. Nevím, nějak nerad řídím, už jsem si prostě zvykl, že BFF vždy řídí a já jsem spolujezdec. Zadup jsem pedál až na 80 za hodinu a frčelo se k Dunedinu. Jenže spousta řidičů má v píču nějakých 80 za hodinu a já se jim ani nedivím, taky bych se na to nejradši vysral. Ale když auto má jen 4 rychlosti a na kilu to žere všechno, tak prostě musíme jezdit 80. Ovšem dostali jsme se do bodu zlomu a to v ten moment, když nás dohnal kamión. Ty vole, mě dohnal kamión, nevím, co k tomu dodat. Možná jen to, že jsme ho nechali nás předjet… Prostě auto jen na jednu věc a to na tento trip a potom ho již nechci vidět.
Sedmá odbila, my stáli u free kempu a připravovali se vařit. Když jsem si vyšel z auta pro věci, zakecal jsem se s Francouzkou. Přeskočím tyhle kecy a rovnou ti řeknu, že jsem ji neopíchal, ale ani jsem neopíchal její kámošku. Nicméně slečna byla velice příjemná a po chvilce kecání mě i mého kamaráda pozvala na chleba s paštikou na pláž. Co víc chceš, no možná ji… Avšak pravda byla daleko krutější. Paštiku jsem si vzít nemohl, protože s ní mají problém v Christchurch, a k mému neštěstí tam musím začít v brzké době makat. Takže sice jsme si super pokecali, ale o to mi vůbec nešlo… Dobrou.

Jen tak mimochodem, když už se mega nudíš na cestě, super zábava je plašit ovce. Prostě klaksonem na Pražáka a ony hnedka utíkají. Mě dnes trvalo asi 4 hodiny, než mě to omrzelo.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s