Očista místo pocení

9. 6. 2016

Přesně tak to bylo, posranej déšť všechno posral. Ovšem nyní se moje tělo vrátilo na pražský level čistoty. Ono je to ale naprosto jedno. Není tu nikdo, kdo by to ocenil.
letadlo

Letadlooooooo

Jestli ti kapky buší na střechu automobilu nepřetržitě celou noc, znamená to jedinou věc. Jsi blízko Milford Sound, ale my jsme u Glenorchy. Chápu, je to jen přes kopce, ale stejně bych si rád dal trek. Zkřížil jsem prsty a spal dál.
Ovšem ani moje kouzelnické schopnosti neovlivnily déšť, který měl potřebu nám umýt auto. Zazvonil budíček a s ním přišla kolektivní porada. Domluvili jsme se na dalších 40 minutách spánku, protože v tomhle počasí sem nepojede žádnej kokot a už vůbec ne opičák. Další budíček jsem nijak nehrotil, jelikož jsem ani neusnul. Ludvik mě vyhnal za volant, že jedeme do města a na trek sereme. Tak to je super, projebat třetinu nádrže jen pro to, abych mohl prohlásit, že jsem byl v Glenorchy. Na druhou stranu mně se taky moc nechtělo nikam šlapat v tomto počasí.
Lůzr kámennůžkůpapírů ze včera měl za úkol řídit, výherce se mohl stále válet v posteli. Stane se, že i já prohraji, ale vždy musíš zvednou hlavu, postavit se a hrát znovu. Opět jsem zkřížil prsty, jednak protože jsem viděl hovno přes zamlžené okno a jednak protože paliva nebylo nazbyt. Během cesty Ludvík přelezl dopředu a zastavili jsme na snídani. Jako vždy sendviče a k tomu čajíček. Jenže výhled nám naprosto zesraly mraky, déšť a zamlžené okno od čaje. Jenže všechno nebylo tak špatné, jak se zdálo. Jedna obětavá osoba mi pravděpodobně pomůže s procestováním severního ostrova. Aspoň něco pro mě ten deník přinesl… Romantika skončila a my nastartovali železného oře, který žere i trávu okolo silnice. Nechci znát tu spotřebu, bych se zesral, kdybych měl cestovat sám…
Spěchali jsme ke krmítku, kde ta bestie sežrala skoro celou moji peněženku. Mezitím Ludvik volal Felixovi, který včera nepodpořil naše plány, že jsme v Queenstownu, a jdeme se vykoupat. Avšak Felix se včera nenudil. Zabouchnul si klíče v autě. Co na to říct, hahaha. Co je vole, taky se směješ, když se mi věci serou. Takže Felix ani dnes nepodpořil naše plány a my se vydali na plavečák.
Ach ta vůně chlóru, jak mi to připomíná Podolí a staré dobré časy, kdy jsem musel každý den stepovat v 6,30 na plavečáku. Jo tehdy jsem si myslel, že pojedu na olympiádu, jebat… Návyky mi však zůstaly a já trochu potrénoval Ludvika, aby nekopal prsové nohy, jak každej vocas. Postupně odpadala odumřelá kůže z naších těl a po třech hodinách jsme opustili bazén s osmnácti ukradenými litry vody.
Jsme děti 21. století a když jsme ucítili pach internetu, nemohli jsme odolat. Pro mě by bylo lepší odolat, protože rating mého milovaného deníčku, který dělám hlavně kvůli sobě, padá. Smutný příběh, stay strong, Šmudlo. Já věci nevzdávám stejně jako olympiádu…
Dofoukli jsme pneu, aby to tolik nežralo, a jeli směr Milford Sound. Cesta rychle utekla a my se ocitli v dalším DOC kempu. Prošli se po pláži Lake Te Anau. Stačilo nám méně než pět minut na zjištění, že je to nuda, a šlo se zpět do auta. Já si vzpomněl na jednu hru s kostkami, kterou jsem hrál v dětství s tátou skoro všude. Ludvik mě čtyřikrát zničil, takže se mi ta hra už tolik nelíbila.
Večeře, deníček a jde se spinkat, protože v DOC kempech musíš chodit dřív spát, abys nemusel platit.
Dobrou.

Jen tak mimochodem, od 189. dne držím paštikový půst. Protože se musím ucházet o práci v Christchurch a oni s tím mají problém. To je fakt na hovno… Ovšem moje Maminka bude mít jistě radost.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s