Skoro zabitej den

11. 6. 2016

Jak tě dokáže naprosto odrovnat posrané počasí. Jako jo, můžu o sobě tvrdit, byl jsem tam, ale viděl jsem naprosté hovno.
IMG_9005

Tohle mělo být panorama pro den, ale neměl jsem signál.

Znáš ten pocit, když slyšíš kapky, jak bubnují a je jedno o co. V tu chvíli nejradši ležíš v posteli a je jedno, jestli se chystáš spát nebo jen ležíš. Hlavně jde o to, že jsi v suchu a teple. Přemýšlíš o něčem hezkém a užíváš si tu meditaci. Zlom situace přichází v moment, kdy ty žiješ v autě a víš, že venku tě nic hezkého nečeká. Také víš, že se tomu nevyhneš, a tohle je přesně ten příběh.
Příběh začal po půl sedmé, kdy jsme opustili postel a usedli na přední sedačky. Rychle opustit kemp, aby náhodou někdo nechtěl úhradu za noc. Stěrače zběsile pobíhaly po kluzkém skle, ale moc to nepomáhalo. Auto bylo zamlžené zevnitř, takže Ludvik řídil pomocí vodorovného značení. Zaparkovali jsme u treku a začali snídat. Po chvíli nám došlo, že na žádný trek nechceme. Venku bylo tak vodporně, jako obvykle v tuto roční dobu zde. Chápu, že bych si neměl stěžovat, když jsem sem jel zrovna teď. Ale do píči, mohl jsem mít štěstí, ne… Nakonec nám bohatě stačila procházka od předních dveří ke kufru. Zahnali jsme nudu výletem do Milford Sound. Cestu lemují vysoké skály a nespočet vodopádů. Záleží jen na tom, jak moc prší, aspoň v něčem jsme měli štěstí. Ovšem po zimě, kdy taje sníh, to musí být jiný masakr. Řeka vytvořená těmito vodopády v jednom místě vymlela úzký ,,kaňon“ o šířce pouhých pár metrů, ale hloubka byla úctyhodná. Voda se v něm vřela a já měl chuť tam skočit a projet ty peřeje. Ovšemže jsem si vědom faktu, že bych chcípnul po pár minutách máchání ve víru, ale když ono to vypadá tak nějak jak tobogán. Opustili jsme toto fascinující místo a pokračovali na Milford Sound.
Cestou jsme narazili ještě na pár treků, ale počasí nestálo za nic. Hádáš správně, vysrali jsme se na to. V místním info centru jsme zjistili počasí na další den a trochu se prošli. Nic víc než bílé mraky… Ok, jede se zpět omrknout 200 m vysoký vodopád. Tak to zní krutopřísně. Taky se to tak i jevilo na vyhlídkovém místě. Ludvik se však dočetl ve svém průvodci, že se dá slézt z vyhlídky až k řece a přeskákat po kamenech pod vodopád. Já, ačkoli jsem si uvědomoval, že je to píčovina, byl vtažen do víru okolností. Jako kamzíci jsme sestupovali k řece mokrým pralesem. Déšť začal přituhovat bez našeho vědomí a my pokračovali, dokud jsme se nedostali k řece. V tuto chvíli mi došlo, že jsem v píči. Ludvik plný elánu měl super plán, že se dostaneme k autu podél řeky pralesem. Teď už mě zase poslouchej, ty kamaráde, podél řeky se leda dostaneme do prdele, takže hezky zpět nahoru a jde se do auta. Mezitím déšť rozhodl, že ačkoli náš trek trval 40 minut, budeme víc promočení než včera. Nakonec to tak i dopadlo. Nesčetné otírání o mokré rostliny a silný déšť udělaly své. K autu jsme se dostali promočení. Já nasranej, protože jsem to měl přesně čekat, a Ludvik ,,stay positive“, běž s tím do prdele. Rozvěsili jsme hadry po celém autě a vyrazili do kempu.
Aniž by se setmělo, my jsme již byli v kempu a koukali na Top Gear, dali si večeři a polemizovali na téma benzín. Protože právě benzín je ta věc, co nás v tuto chvíli trápí nejvíc, jelikož je ho nejmíň. Potřebujeme jet zítra znovu do Milford Sound na výlet lodí a potom zpět do Te Anau, kde je nejbližší pumpa. Avšak v tento moment se již domníváme, že nemáme dostatek paliva na takto ambiciózní plán. Jenže protože jsme hovádka a chceme nějaké to dobrodružství, jdeme do toho. Ani nechci vědět, jak to dopadne… dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s