Jídlo je život

18. 6. 2016

To je tak, když i po půl roce je pro tebe vaření něco extra.

IMG_9874

Ani ten fakt, že jsem v jednu ráno uklízel kuchyň, mi nebránil vstát před devátou. Opět bych rád dodal, že pro mě je to brzo. Celej požmoulanej jsem se zbavil spacáku a chtěl jít do sprchy. Můj plán mi však někdo nalomil…
Opět fresh jak nikdy jsem naběhl do kuchyně a začal smažit vajíčka. Dalibor mi taktně vysvětlil, na co je digestoř. To by bylo, kdybych opět spustil požární poplach. Žral jsem vajíčka a hrozně přemýšlel nad tím, jak musím makat, ale víš, jak je to u mě. Moje závislost mě pohltila. Já ve víru překypujícím informacemi jsem hledal ty, jež se mi zdály důležité. Takže samé popové klipíky a videa o autech. Následně jsem byl velmi zaujat cenou dílů, co si budu muset koupit na svojí motorku. To je totiž daleko důležitější, než si třeba hledat práci, nebo dělat deník. Je skvělé, že můj deníček mi názorně ukazuje, jak hrozně lenivý jsem.
Dneska jsem se chtěl ukázat a uvařit pro H. Těstoviny s kuřetem mi jdou dobře, takže plán se opět musel posrat. H nabídl, že bychom to mohli udělat s rýží, a mně se to zdálo jako super změna, ale ne, když neumíš vařit. Rýže padla do rýžovacího stroje a já čekal na tu pravou chvíli na smažení masa. Nevychytal jsem to, jasně, nic nového u mě. Nyní po naprosto zbytečné předehře se dostáváme k zápletce. Ta se kryla v omáčce, protože tu jsme neměli. Já nevěděl, že je to problém, dokud jsem to neochutnal. Naprosto suchá rýže se stejným masem ještě k tomu, kečup ani majolku si na to nedáš. Bang! Šmudla vaří. H se tvářil soucitně a řekl, že je to dobré. Víš, to jak vaříš ty, Dalibor, Wiebka nebo kdokoli jiný je dobré, ale mě do toho netahej.
Poslední zrnko rýže bylo spolknuto v 14,47. Motorové vozidlo opouštělo pozemek v 14,53. Naštěstí fráze po obědě pro mě v této zemi není definovaná. Slunce se chýlilo k západu, my nabrali Ludvika a H klasickým tempem pustil nohu ze spojky… Trek se jmenoval, jsem línej to zjišťovat. Je to tam, jak je ten malý záliv s písečnou pláží, na jih od centra Christu přes kopce. Tak přesně tam jsme šli po kopcích a skalnatém pobřeží přecházeje zátoky. Cestou jsem šermoval s Ludvikem stébly trávy, házel po něm dužnaté listy, on mi to oplatil celou rostlinou do zad, a hodně fotili. Západ slunce za horami v dáli byl nádherný. To jsou ty chvíle, co mi budou kurva chybět v Praze. Jako sice tam máme Vyšehrad, ale vidíš tak 20 km před sebe, tady vidím tak dvě stě. Popotáhnout nudli, slzička ukápla a my cupitali zpět do auta. U V, P a D doma již byla párty jak má být. Vlídné počasí dovolovalo i grilovačku. Takže po dvou minutách jsem držel chleba s hořticí a běžel si pro klobásku, uuu. Museli jsme však brzy domu, všichni už čekali na nás jako chlebodárce, a to doslova. Dalibor a Vašek uvařil guláš, H přivezl chleba, já překážel a potom se cpal, jako vždy. Po konzultaci s kluky musím přesněji definovat, kdo vařil. Tak tedy Dalibor prý dělal všechno kromě krájení cibule, ale moc bych mu to nevěřil… Takže můj verdikt alá Polreich: dobrá kolaborace. Mimochodem, všem děkuji za jídlo…
Já tu budu za chvíli jak nějaká Hruška, ta s tou knížkou víš… Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s